6 C 99/2022-24 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 3. 2022 domáhala zaplacení částky 47 785,27 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen banka), uzavřela s žalovaným dne 16. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1 404,17 Kč měsíčně s úrokem 22,70 % ročně. Sjednané podmínky splácení porušil, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 17. 9. 2020 a tomuto dni činil dluh 47 150,27 Kč na jistině, 4 525,43 Kč na úroku, 635 Kč na poplatcích a 3 585,76 Kč na úroku z prodlení. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo postoupení pohledávky prokázáno smlouvou ze dne 16. 9. 2021 uzavřenou mezi žalobkyní a bankou. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi bankou a žalovaným dne 16. 8. 2019 vyplývá, že se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč počínaje dnem 15. 9. 2019 včetně pojištění 127 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,70 % Smlouva rovněž obsahuje údaj o RPSN a další náležitosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V čl. III. odst. 4 Smlouvy si strany dohodly, že žalovaný je rovněž povinen platit sjednané poplatky, mimo jiné 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. V čl. III. odst. 11 Smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že banka je oprávněna úvěr okamžitě zesplatnit v případě prodlení s úhradou splátky. Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky. 5. Výpisem z úvěrového účtu je doloženo, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč dne 16. 8. 2019, splátky hradil nepravidelně a byl s jejich úhradou v prodlení od 10. 6. 2020. Dluh ke dni 17. 9. 2021 činil 47 150,27 Kč na jistině, 4 525,43 Kč na úroku, 635 Kč na poplatcích a pojištění a 3 585,76 Kč na úroku z prodlení. 6. Dopisem ze dne 19. 9. 2020 banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 9. 2020 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a vyzvala žalovaného k úhradě částky 52 310,70 Kč. 7. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. Odeslání upomínky je prokázáno poštovním podacím archem. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Mezi bankou jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 50 000 Kč. Zatímco banka své smluvní povinnosti splnila, žalovaný dohodnuté splátky nesplácel, a proto banka v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k vrácení celého zůstatku úvěru. Výše dluhu ke dni 17. 9. 2021 byla 47 150,27 Kč na jistině, 635 Kč na poplatcích a pojištění, 4 525,43 Kč na úroku a 3 585,76 Kč na úroku z prodlení. V této části soud žalobě vyhověl. Pokud žalobkyně uplatňovala úrok 22,70 % ročně od 17. 9. 2021 do zaplacení z dlužné jistiny, musel soud tento požadavek korigovat s odkazem § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění novely č. 186/2020 Sb., která nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020. Podle tohoto ustanovení u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle čl. II bod 1. přechodných ustanovení z. č. 186/2020 Sb., dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jistiny po zesplatnění úvěru dne 17. 9. 2020 a úrok ve sjednané výši 22,70 % ročně proto žalobkyni náleží pouze po dobu 90 dnů, tj. do 16. 12. 2020. Od 17. 12. 2020 náleží žalobkyni úrok pouze 8,25 % ročně z dlužné jistiny 47 150,27 Kč. Ohledně rozdílu mezi požadovaným úrokem 22,7 % ročně a úrokem 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení proto soud žalobu zamítl. Zákonný úrok z prodlení od 17. 9. 2021 do zaplacení z jistiny úvěru soud přiznal podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 10. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o zápůjčce, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem, přičemž tyto údaje ověřil z dokladem o výši příjmu a lustrací v příslušných databázích. Při sjednané výši splátky soud neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části žaloby týkající se úroku, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 1 912 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 3 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 2 091,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 13 963,60 Kč. Žalovaný je povinen nahradit tyto náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za vyjádření ze dne 6. 2. 2023 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo její povinností vylíčit rozhodné skutečnosti a předložit důkazy již spolu s podanou žalobou. Doplnění žaloby na výzvu soudu proto nelze považovat za účelný úkon, který způsobil žalovaný svou procesní obranou. 12. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).