10 C 56/2024-113 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 10. 1. 2023 byl nárok žalobkyně na zaplacení původně částky 54 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky. Žalobkyně tvrdila, že jde o částku dlužného nájemného, kterou žalovaná neuhradila z titulu smlouvy o nájmu , adresa, , jíž účastnice uzavřely 10. 6. 2021 (dále příp. jen Smlouva). Nájemné bylo sjednáno na 20 000 Kč měsíčně, dále se žalovaná zavázala hradit poplatky za služby stanovené přílohou č. 2 uvedené Smlouvy. Ke dni 25. 10. 2021 žalovaná Smlouvu vypověděla, poté 30. 12. 2021 došlo k předání předmětu nájmu a sepisu předávacího protokolu, současně k dohodě, že částka 10 000 Kč jako hodnota chladící vitríny Staglast bude odečtena od dluhu žalované k vyrovnání závazků (při ponechání vitríny žalobkyni). Konečně dne 30. 12. 2021 byla mezi účastnicemi uzavřena též písemná dohoda o uznání dluhu žalované z titulu nájemného ve výši celkem 69 592 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 30. 1. 2022; v listině byl obsažen ruční zápis o tom, že dluh bude ponížen o hodnotu výše uvedené chladící vitríny. Celková výše dluhu byla mezi účastnicemi odsouhlasena, kdy vychází společné provedeného vyúčtování. Po odečtu hodnoty chladící vitríny tak ke dni podání žaloby dle tvrzení žalobkyně zbývalo uhradit dluh žalované v rozsahu 54 592 Kč.2. Na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní podáním ze dne 15. 2. 2023 (v závislosti na úhradě dále uvedené částky po zahájení řízení žalovanou) bylo řízení usnesením č. j. 10 C 56/2023-46 zastaveno co do částky 36 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky od 9. 2. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná od počátku řízení s nárokem žalobkyně nesouhlasila. Namítala, že již jen matematický propočet dlužné částky provedený žalobkyní v žalobě nekoresponduje nároku. předně jej Podstatné dle žalované je, že žaloba je předčasná, dluh žalované není dosud splatný; uhradila-li po podání žaloby určitou částku (dle svých propočtů), činila tak jen ve snaze vyhnout se dalšímu vedení sporu. Vyzdvihovala, že podle dohody stran obsažené v listině o uznání dluhu bylo sice dlužné nájemné v částce 69 592 Kč, avšak dluh měl být dle textu v listině ponížen nejen o chladící vitrínu, ale i o vyúčtování elektřiny a vody. Od částky 69 592 Kč tedy měla být odečtena nejen hodnota chladící vitríny 10 000 Kč, ale i 10 500 Kč jako uhrazené zálohy ze strany žalované za odebranou vodu (žalobkyně žalované měla uvést, že bude zřízen vodoměr, k čemuž nedošlo, voda byla čerpána ze studně, tudíž nemohlo dojít ani k vyúčtování odběru vody), dále částky 5 000 Kč za „HACCP“ a 12 154 Kč jako rozdíl mezi žalovanou uhrazenými zálohami na elektrickou energii (45 500 Kč) a skutečným odběrem elektřiny žalovanou za částku 33 346 Kč. Podle žalované tak dluh měl správně činit jen 31 938 Kč, nicméně žalovaná v průběhu řízení 8. 2. 2023 zaplatila žalobkyni dokonce 36 938 Kč (o 5 000 Kč více). K tématu vyúčtování záloh na elektřinu žalovaná zdůrazňovala, že žalobkyně jej dosud neučinila, tudíž žalovaná nemohla znát přesnou částku, kterou má – po domluveném ponížení dluhu – žalobkyni uhradit; proto není dluh splatný. Také vyzdvihla, že užívala pouze prostory restaurace a jejího příslušenství, kde byl pořízen podružný elektroměr, je třeba dle spotřebované elektrické energie a údajích na jednotlivých elektroměrech provést řádné vyúčtování záloh uhrazených žalovanou. Žalovaná namítala také nesprávné označení žalované strany v žalobě, jestliže v listině o uznání dluhu byla dlužnicí označena žalobkyně jako podnikající osoba (s IČO), zatímco v žalobě je žalovaná fyzickou osobou nepodnikající.4. Žalobkyně přes námitky žalované setrvala na žalobě, zdůraznila písemné uznání žalované konkrétně určeného dluhu na nájmu ve výši 69 592 Kč. Vysvětlila, že – oproti tvrzením v žalobě – tento dluh ponížila ještě i o 5 000 Kč za tzv. certifikaci HACCP, jíž v rámci nájemního vztahu uhradila žalovaná. Nesouhlasila s tvrzením žalované o údajné pohledávce za žalobkyni 10 500 Kč za odebranou vodu (přílohu 2 Smlouvy byl sjednán fixní poplatek za vodu 1 500 Kč měsíčně, nikoliv zálohová platba). Pokud jde o elektřinu, pak podle dohody stran se na zálohách elektřiny žalovaná podílela částkou 6 500 Kč a žalobkyně částkou 500 Kč měsíčně; dle mimořádného vyúčtování elektřiny č. , hodnota, za období od 21. 5. 2021 do 31. 12. 2021 vznikl nedoplatek ve výši 37 776,97 Kč, avšak žalobkyně od jeho vymáhání na žalované upustila; pro žalovanou nebyl určen podružný elektroměr, jak dokládá předávací protokol z 30. 12. 2021 o zachycení stavu elektroměru při ukončení nájemního vztahu.5. Po provedeném řízení setrvala žalobkyně na zbytku podané žaloby (rozšířené v příslušenství – viz dále); akcentovala nespornost dluhu žalované na nájemném ve výši 69 592 Kč dle uznání dluhu, dále okolnost splatnosti této částky do 30. 1. 2022, odečtení částek celkem 15 000 Kč žalobkyní z tohoto dluhu (chladící vitrína, licence HACCP), jakož i úhradu částky 36 938 Kč žalovanou po podání žaloby.6. Žalovaná v závěrečném návrhu požadovala zamítnutí žaloby. Připomněla zmatečné matematické vyjádření nároku v původní verzi žaloby, kde žalobkyně ani neuvedla, že dluh měl být ponížen i o vyúčtování elektřiny a vody. Připomněla, že toto vyúčtování žalobkyně dosud neprovedla, proto není částka požadována žalobou dosud splatná a žaloba je předčasná.7. Výrokem I. odůvodňovaného rozsudku soud nejprve rozhodl o změně žaloby, přednesené žalobkyní ústně u jednání – za přítomnosti žalované – konaného dne 12. 9. 2024, tj. před vyhlášením odůvodňovaného rozsudku a de facto až v závěrečném návrhu. Žalobkyně totiž oproti původní verzi žaloby ohledně příslušenství (kdy se domáhala úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od počátku prodlení žalované, tj. od 31. 1. 2022 z částky 54 592 Kč až do zaplacení), v závěrečném návrhu požadovala nově tuto roční sazbu úroku z prodlení jen do 8. 2. 2023 (do dne úhrady části dluhu ze strany žalobkyně) z částky 54 592 Kč, zatímco od 9. 2. 2023 požadovala z neuhrazené části dluhu – z částky 17 654 Kč – vyšší úrok z prodlení konkrétně v roční sazbě 15 %. Žalobkyně tedy zjevně na úroku z prodlení požadovala od 9. 2. 2023 více, konkrétně o 3,2 procentních bodů ročně.Popsanou změnu (ve smyslu rozšíření nároku na příslušenství dluhu) soud podrobil posouzení dle následně citované procesně právní úpravy. Podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.Podmínky pro připuštění změny žaloby soud shledal splněné, jelikož výsledky dosavadního řízení (v němž se soud zabýval opodstatněností nároku žalobkyně na zbývající jistinu pohledávky 17 654 Kč, stejně jako okolnostmi její splatnosti) umožnovaly rozhodnout o změněném návrhu, když tato změna spočívala jen ve výši úrokové sazby, která nebyla mezi účastníky ve vztahu k úroku z prodlení sjednána, je tudíž odvislá pouze od dále citované právní úpravy § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Krom toho, žalobkyně byla ústnímu přednesu změněné žaloby u jednání přítomna, čímž došlo k naplnění zákonné podmínky seznámení ostatních účastníků se změněným návrhem před tím, než o přípustnosti změny soud rozhodne.8. Na základě provedeného listinného dokazování soud zjistil následující skutkové okolnosti.9. Ze Smlouvy o nájmu ze dne 10. 6. 2021 soud zjistil, že ji účastnice uzavřely s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemce. Předmětem nájmu (podle článku II. Smlouvy) byly nebytové prostory v nemovitosti označené jako „, adresa, “ na adrese , adresa, , když specifikováno bylo, že do dočasného užívání po dobu nájmu jsou nájemci (žalované) přenechávány jednak 1. PP objektu uvedeného hotelu – prostory restaurace, kuchyně, skladu, zázemí pro personál, technické místnosti a sdílený přístup do hotelových prostor, terasa. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalované k dočasnému užívání zařizovací předměty, nábytek atd., které byly uvedeny v příloze č. 1 Smlouvy. Účelem nájmu bylo sjednáno zabezpečení vlastní pohostinské a obchodní činnosti. Doba nájmu a užívání dalších věcí byla sjednána od 1. 6. 2021 na dobu určitou jednoho roku, zároveň však „od podpisu Smlouvy“ (pozn. soudu – od 10. 6. 2021, tj. de facto až do 10. 6. 2022) článkem IV., odst. 4.1 Smlouvy. Ohledně výše nájemného a „ceny za dočasné užívání nemovitostí včetně poskytnutých služeb“ bylo článkem V. Smlouvy mezi účastnicemi ujednáno, že nájemné a cena za užívání dalších věcí podle článku II. Smlouvy byla sjednána dohodou na č