6 C 159/2023-23 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované vrácení zápůjčky 87 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 15. 12. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty 15 000 Kč. Uvedl, že žalované v minulosti půjčoval peníze, které žalovaná, byť se zpožděním, vracela. V květnu až září 2022 jí půjčil dalších 100 000 Kč ve 3 splátkách. Žalovaná dosud uhradila pouze 13 000 Kč a dluží 87 000 Kč. Dále požadoval smluvní pokutu, Anonymizováno, 15 000 Kč.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že si od žalobce v minulosti půjčovala peníze a všechny mu vrátila. Bohužel si nenechala vystavit potvrzení o vrácení dluhu. Peníze mu vracela v hotovosti buď sama nebo prostřednictvím své sestry , jméno FO, . K předmětnému dluhu uplatněnému žalobou sdělila, že si vypůjčila pouze 96 000 Kč a nikoliv 100 000 Kč.Provedené důkazy3. V listině sepsané vlastní rukou žalované a datované 17. 9. (rok je nečitelný – pozn. soudu) je uvedeno následující: „Si půjčuji od pana , jméno FO, s tím, že mu to vrátím v měsíčních splátkách 12.10. 35 000 Kč, 12.11. 35 000 Kč a 12.12. 30 000 Kč. Jinak 12.12. to bude doplaceno tak navýšíme 100 % zbylé částky a tím pádem si už (poslední slovo je nečitelné – pozn. soudu)“.4. I další listiny sepsané vlastní rukou obsahují prohlášení žalované, že dluží žalobci konkrétní částky, které vrátí do určité doby. U dluhu ze dne 29. 7. 2022 je uvedeno, že půjčku 5 000 Kč vrátí s úrokem 7 000 Kč + 22 000 Kč dne 12. 8. 2022. Jiné listiny prohlášení o úroku neobsahují.5. Svědek , jméno FO, uvedl, že je mu známo, že si žalovaná od jeho otce půjčovala, ale nevěděl, o jaké částky se jednalo, protože mu to nikdo nesdělil. Smlouvy neviděl. Nevěděl, jestli žalovaná peníze vrátila. Nějaké peníze se vracely, občas tam někdo chodil si půjčit nebo vrátit. Peníze se vracely v hotovosti, nosily je děti nebo , jméno FO, , někdy žalovaná. Jestli byl konkrétní dluh žalované vůči otci, mu není známo.6. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že bydlela u žalobce v nájmu, nyní je majitelem bytu jeho syn. Žalovaná je její sestra a půjčovala si od žalobce peníze. Žalovaná ji následně dávala peníze pro žalobce a ona je žalobci vracela. Byly to částky třeba 30 000 Kč, 25 000 Kč, 10 000 Kč, 12 000 Kč. Bylo to v roce 2023. Žádné potvrzení k tomu nedostala. Svědkyně přesně nedovedla říct, jaký dluh a v jaké výši žalovaná měla vůči žalobci. Naposledy nesla 3x nebo 4x peníze – 25 000 Kč, 15 000 Kč, 12 000 Kč, bylo to různě v řádech desetitisíců. Někdy to bylo i více 25 000 Kč nebo 26 000 Kč. Naposled to bylo 10 000 Kč v roce 2023, asi v létě nebo na podzim. Zda něco sestra posílala žalobci na účet, jí není známo. Žalobce a žalovaná spolu měli úpisy nebo něco takového, kde byla napsaná částka, že je žalovaná vyplatí do nějakého data a ty peníze se vrátily. Ví, že se vrátily, protože je nesla sama. Když svědkyně peníze přinesla, dostala od žalobce lísteček, kde žalobce psal, kolik přinesla. Někdy poslala lísteček žalovaná, kolik žalobci platila. Celkovou půjčku, kterou si žalovaná půjčila, svědkyně nezná, vrátila asi nějakých dvacet nebo třicet tisíc. Jestli žalovaná vrátila všechno, tak to neví.Právní a skutkové hodnocení7. Z listiny uvedené pod bodem 3. odůvodnění vyplývá závazek žalované vrátit žalobci celkem 100 000 Kč. Z toho má soud za prokázané, že byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., neboť listina neobsahuje také podpis žalobce, jak vyžaduje § 561 odst. 1 o. z. a žalovaná si od žalobce zapůjčila částku 100 000 Kč a nikoliv pouze 96 000 Kč, jak tvrdí. Soud jejímu tvrzení neuvěřil právě s ohledem na úpis ze dne 17. 9., kde celková částka k vrácení činí 100 000 Kč. Ani vyslechnutí svědci toto tvrzení žalované nepotvrdili. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 12. 12. 2020. Své tvrzení o vrácení zápůjčky žalovaná navrhla prokázat svědeckými výpověďmi, které soud provedl. Oba svědci však nedokázali konkrétně uvést, kolik si žalovaná půjčila, ani kolik vrátila. Svědku , jméno FO, je pouze známo, že si žalovaná od žalobce půjčovala, avšak nevěděl, kolik to bylo a kolik žalovaná vrátila. Ani svědkyně , jméno FO, nedokázala uvést, kolik si žalovaná od žalobce celkem půjčila a kolik mu bylo vráceno. Částky, které uváděla, nelze přiřadit k jednotlivým zápůjčkám a z jejího tvrzení nelze přijmout jednoznačný závěr o výši dluhu nebo o tom, kolik bylo žalobci vráceno. Její tvrzení pouze prokazuje, že k půjčování a vracení docházelo, avšak žádné konkrétní skutečnosti nelze z výpovědi dovodit. Protože se žalované nepodařilo prokázat, že by dluh ve výši 87 000 Kč vrátila, soud žalobě ohledně této částky vyhověl včetně úroku z prodlení v zákonné výši od 15. 12. 2022 do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)8. Ohledně smluvní pokuty dospěl soud k závěru, že prohlášení obsažené v listině „..jinak 12.12. to bude doplaceno tak navýšíme 100 % zbylé částky…“ není srozumitelné a určité. Především se smluvní pokuta sjednává pro případě prodlení a nikoliv pro případ doplacení, jako v tomto případě. Také výše smluvní pokuty je podle soudu neurčitá a není zřejmé, v jaké výši byla sjednána. Ostatně ani žalobce přesně nevěděl, jakou smluvní pokutu má požadovat a nakonec žádal pouze 15 %, jak činí zákonný úrok z prodlení. K ujednání neurčitému a nesrozumitelnému soud podle § 553 odst. 1 o. z. nemůže přihlížet, a proto pro částku 15 000 Kč žalobu zamítl.Náklady řízení9. Protože předmětem řízení byla částka 102 000 Kč (87 000 Kč + 15 000 Kč), byl žalobce povinen uhradil soudní poplatek 5 100 Kč. S ohledem na osvobození žalobce od soudních poplatků z 80 % činil poplatek 1 020 Kč. Žalobce k výzvě soudu uhradil 1 740 Kč, tedy o 720 Kč více, než byl povinen. Soud proto rozhodl podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení částky 720 Kč.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch v částce 87 000 Kč (tj. 85 %) a neúspěšný byl pro částku 15 000 Kč (15 %). Náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tj. 70 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 020 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 1 920 Kč, Z toho je žalovaná povinna nahradit žalobci 70 %, tj. 1 344 Kč. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení i přes absenci předžalobní upomínky, neboť při rozhodování o nákladech řízení je nutno přihlédnout i k chování žalované po obdržení žaloby a k účelnosti takové výzvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 506/2015 ze dne 30. 3. 2015). Protože žalovaná po doručení žaloby dluh nezaplatila, jeví se zbytečné trvat na zaslání úplné předžalobní upomínky pro zjevnou neúčelnost a nadbytečnost, neboť ani případné odeslání takové výzvy by nenaplnilo svůj účel, kterým je připomenutí existujícího dluhu a jeho úhrada bez nutnosti zahájení soudního řízení a vzniku s tím spojených nákladů.11. O povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Protože žalobce je z 80 % osvobozen od soudního poplatku a soud jeho návrhu vyhověl v částce 87 000 Kč, uložil soud žalované povinnost k úhradě nezaplaceného soudního poplatku 3 480 Kč. Poplatek z částky 87 000 Kč činí 4 350 Kč a žalobce uhradil 20 %, tj. 870 Kč. K doplacení tedy zbývá 3 480 Kč. V částce 15 000 Kč nebyl žalobce s žalobou úspěšný, proto podmínky pro přikázání úhrady soudního poplatku neúspěšné žalované nebyly splněny.12. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).