10 C 126/2025-23 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 11 436,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 436,70 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025, na základě které nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky – společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), která s žalovanou uzavřela 30. 6. 2023 smlouvu o úvěru, podle níž žalovaná získala finanční prostředky 7 000 Kč, zavázala se je vrátit nejpozději do 1. 7. 2024 a uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 4 436,70 Kč, a to rovněž nejpozději k 1. 7. 2024. Částka 7 000 Kč byla poskytnuta žalované převodem na z její strany uvedený účet č. , č. účtu, . Žalovaná byla před uzavřením smlouvy ze strany předchůdkyně žalobkyně lustrována v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, na základě čehož nebyly důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované vrátit úvěr a zaplatit poplatek. Přesto žalovaná z uvedených závazků ničeho nesplnila, tyto nároky tak nadále dluží, proto žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky uplatnila žalobou nároky popsané v úvodu tohoto odstavce.Žalovaná v rámci podání odporu proti ve věci vydanému elektronického platebního rozkazu č. j. EPR , hodnota, uvedla, že žádá o minimální splátku dluhu, a to ve výši 250 Kč (zjevně měsíčně) z důvodu, že má II. stupeň invalidity. Jinak se ve věci samé k žalobě nevyjádřila.Soud věc rozhodl za podmínek uvedených v ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) bez nařízení jednání.Soud ve věci učinil dále uvedená skutková zjištění dle listinných důkazů, zhodnotil je právně podle níže citované právní úpravy a učinil tyto skutkové a právní závěry.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Žalobkyní tvrzenou smlouvu o úvěru z 30. 6. 2023 soud vyhodnotil jako neplatnou s ohledem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1, 2, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“). Žalobkyně uváděla mechanismus, jakým byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumána, tvrdila, že tomu tak bylo na základě lustrace v příslušných databázích (viz shora). Pokud však soud žalobkyni v usnesení 10 C 126/2025-10 vyzval mj. k tomu, aby označila zcela konkrétní podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované zkoumána (typicky doložení pravidelného výdělku žalované atd.), pak na tuto výzvu nebylo reflektováno. Soud je tak toho názoru, že předchůdkyně žalobkyně podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěry – dostatečné přezkoumání úvěruschopnosti – nedodržela. Připomínáno je, že dle § 86 Zákona se má poskytovatel úvěru podrobně zabývat schopností spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěrová smlouvy je tak ve smyslu § 87 Zákona neplatná, a to absolutně (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky tak mohlo být [při prokázání výplaty částky 7 000 Kč žalované převodem na účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., která soudu zprávou podanou pro toto řízení potvrdila přijetí platby 7 000 Kč na uvedený účet žalované i okolnost, že ke dni 30. 6. 2023 byla žalovaná jediným disponentem a majitelem tohoto účtu, byť tento účet pak banka zrušila ke dni 3. 3. 2025] možné dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přisoudit pouze nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč. Dále byl částečně opodstatněný nárok na úrok z prodlení z částky jistiny bezdůvodného obohacení dle § 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 (spolu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.) od 25. 3. 2025. Datum úročení soud určil na základě výzvy právního zástupce žalobkyně, odeslané 15. 3. 2025 (sobota). Tato výzva se do dispoziční sféry žalované mohla dostat 3. pracovní den poté – tj. 19. 3. 2025, přiměřená lhůta k plnění představuje 3 dnů do pondělí 24. 3. 2025. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení přitom nemůže být vázána na – absentující – dohodu mezi stranami po vzniku nároku na plnění, navíc není upravena ani zákonem. Proto prodlení žalované soud shledal až ke dni 25. 3. 2025. Ve zbytku všech ostatních nároků musela být žaloba výrokem II. zamítnuta (poplatek za poskytnutí úvěru 4 436,70 Kč, úroky z prodlení z kompletně žalobkyní označeného základu 11 436,70 Kč od 2. 7. 2024 do 24. 3. 2025, a poté již jen z částky 4 436,70 Kč Kč v sazbě 12,75 % ročně, a naopak v sazbě 0,75 % z částky přisouzené jistiny 7 000 Kč od 25. 3. 2025, jelikož úrok z prodlení k datu vzniku prodlení žalované činil toliko 12 % (§ 1970 o. z. a nař vlády č. 351/2012 Sb.).Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přihlédl k poměru úspěchu účastníků ve věci (u žalobkyně jde o 61 %, vypočteno způsobem – přisouzená jistina 7 000 Kč děleno ze strany žalobkyně požadovaná jistina 11 436,70 Kč, zatímco u žalované jde o 39 %) a ve věci úspěšnější žalobkyni (čistý úspěch v rozsahu 22 %) přisoudil náklady řízení ve výši (po zaokrouhlení na celé koruny 575 Kč). Náklady řízení žalobkyně totiž celkem činily 2 615 Kč, z čehož 22 % představuje 575 Kč. K tomu soud doplňuje, že náklady řízení tvoří jednak o soudní poplatek 800 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly u