6 C 111/2025-180 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 5. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 147 465,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 18. 6. 2022, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr. V průběhu trvání úvěrového vztahu došlo k navýšení úvěrového rámce na 150 000 Kč a výše min. splátky byla 3,17 % ze sjednaného rámce. Žalovaný průběžně čerpal 342 000 Kč a uhradil 239 408 Kč, své povinnosti nesplnil a ke dni podání žaloby činí dluh na jistině 144 597,14 Kč, na poplatku za pojištění 1 267,98 Kč, na nákladech za vymáhání 600 Kč a na smluvní pokutě 1 000 Kč.2. Žalovaný uvedl, že v rámci úvěrové smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Jeho zdravotní stav mohl v době po zesplatnění úvěru naplňovat podmínky plnění z tohoto pojištění, a proto měla žalobkyně povinnost situaci oznámit pojišťovně a požadovat likvidaci pojistné události.3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud projednal věc bez přítomnosti žalovaného, neboť jeho omluva z jednání nebyla soudu doručena včas, když ji soud obdržel do datové schránky pouhých 8 minut před zahájením jednání. Při běžném provozu vyšší soudní podatelny zohledňující i polední pauzu nebylo v silách soudu se s doručenou omluvou seznámit a reagovat na ni. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu přitom zdůrazňuje, že účastník musí jednat s náležitou pečlivostí a omluvu doručit tak, aby soud mohl reagovat. Pozdní omluva nezakládá povinnost soudu odročit jednání. Ostatně podle předložené komunikace žalovaný neodůvodněně vyčkával s vyrozuměním soudu více než hodinu poté, co od svého známého neobdržel žádnou odpověď na dotaz, zda je připraven ho k soudu odvézt.4. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy.5. Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne 18. 6. 2022 je prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 30 000 Kč. Smlouva obsahuje údaj o RPSN a celkovou částku splatnou spotřebitelem, dále minimální splátku 3,166 % z úvěrového rámce, tj. 950 Kč. Termín splatnosti splátky byl vždy 20. den v měsíci. V rámci smlouvy žalovaný souhlasil, aby byl přihlášen do pojištění pro případ pracovní neschopnosti s měsíční úhradou za pojištění 8,9 % ze splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byly sjednány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. V případě dluhu dvou splátek nebo jedné po dobu delší než 3 měsíce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Ke svým osobním poměrům žalovaný uvedl, že svobodný, má vlastní bydlení a nemá žádné děti. Je zaměstnaný, jeho měsíční příjem je 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 80 000 Kč. Několika sjednanými Dodatky (naposledy 15. 1. 2024) pak byl navýšen úvěrový rámec až na částku 150 000 Kč s minimální splátkou 4 749 Kč měsíčně.6. V kartě klienta je uvedena specifikace úvěru 150 000 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že je svobodný, má vlastní dům či byt a žádné děti. Jeho příjem činil 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 80 000 Kč a měsíční výdaje 8 000 Kč. Dále jsou uvedeny výstupy externích registrů s výsledkem OK.7. Historickým výpisem je prokázáno, že žalovaný průběžně čerpal poskytnutý úvěr v období od 21. 6. 2022 do 1. 10. 2024. Pravidelně hradil sjednané splátky včetně pojištění až do 20. 10. 2024, další splátky již neuhradil a dne 13. 2. 2024 byl úvěr zesplatněn. Ke dni 19. 5. 2025 činil dluh na jistině 144 597,14 Kč, na úroku 23 903,57 Kč, na úroku z prodlení 3 920,70 Kč, na nákladech vymáhání 600 Kč, na pojištění 1 267,98 Kč a na smluvní pokutě 1 000 Kč.8. Dopisem ze dne 13. 2. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru.9. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 3. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dálkovým způsobem uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které mu byl poskytnut úvěr do výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v minimálních splátkách po 4 749 Kč měsíčně včetně pojištění. Počínaje splátkou splatnou dne 20. 11. 2024 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně v souladu se Smlouvou vyzvala dne 13. 2. 2025 žalovaného k předčasné úhradě celého zůstatku úvěru. Ujednání o zesplatnění úvěru za sjednaných podmínek shledal soud v souladu s úpravou úvěrové smlouvy v § 2395 a násl. s odkazem na ust. § 1 odst. 2 o. z., podle kterého nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Žalovaný po zesplatnění úvěru nic neuhradil a ke dni 19. 5. 2025 činil dluh na jistině 144 597,14 Kč, na úroku 23 903,57 Kč, na úroku z prodlení 3 920,70 Kč, na nákladech vymáhání 600 Kč, na pojištění 1 267,98 Kč a na smluvní pokutě 1 000 Kč. Výše smluvní pokuty i účelně vynaložených nákladů je v souladu s § 122 odst. 1 písm. a), odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a rovněž úrok v zákonné výši od 90 dne po zesplatnění běžící do zaplacení je v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě vyhověl.14. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o zápůjčce, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem a z lustrace v příslušných databázích, přičemž příjem žalovaného ověřil výpisem z účtu, podle kterého žalovaný v měsíci prosinci 2024 inkasoval 100 000 Kč a 14 788 Kč. Uvedené výdaje pak porovnal s normativními (nijak nepodhodnocenými) náklady na bydlení a životním minimem. Při sjednané výši úvěru soud neshledal soud žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splatit. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný více než 2 roky dohodnuté splátky řádně splácel (resp. 10 měsíců od posledního navýšení úvěru) a neschopnost splácet tak nemá původ v jeho majetkových poměrech platných ke dni uzavření smlouvy, resp. při navýšení úvěrového rámce.15. Námitku žalovaného ohledně sjednaného pojištění soud neshledal jako důvodnou a významnou pro posouzení věci. Podle pojistných podmínek uzavřela žalobkyně jako pojistník s Maxima Pojišťovnou rámcovou pojistnou smlouvu ve prospěch žalovaného jako pojištěného, kterému v případě pojistné události poskytne pojišťovna plnění. Výjimkou je pojistné plnění pro případ smrti, kdy je vypláceno žalobkyni za účelem úhrady dluhu. Bylo tedy povinností žalovaného a nikoliv žalobkyně, aby v případě naplnění podmínek pojištění nahlásil pojistnou událost a předložil potřebné podklady pojišťovně, která by v případě naplnění pojistných podmínek vyplatila žalovanému pojistné plnění, které by mohl žalovaný použít na úhradu svého dluhu. Absence hlášení pojistné události proto nemá žádný vliv výši dluhu z úvěrové smlouvy, která byla v řízení prokázán