Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 23 282,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 3. 2025 distančním způsobem. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 26 400 Kč a žalovaný se zavázal jej ve sjednané lhůtě formou denních splátek vrátit společně s úrokem ve výši 1,066 % denně a s poplatky souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a z dalších informačních zdrojů. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 3. 2025 úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, když nesplácel úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto vypověděla smlouvu s účinností ke dni 21. 7. 2025, o čemž žalovaného vyrozuměla a vyzvala ho k úhradě celého dluhu. Žalovaný přitom na splátkách ničeho neuhradil. Žalovaný tak dluží žalobkyni 10 000 Kč na jistině, 199 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru, 12 750,49 Kč na smluvním úroku a 165 Kč na poplatku za službu „Presto“.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen „o. s. ř.“) v důsledku uplynutí 10denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 18. 6. 2026, č. j. 10 C 50/2026-23. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 3. 2025 distančním způsobem vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 26 400 Kč a žalovaný se zavázal jej žalobkyni vrátit formou denních splátek do 11. 9. 2026 společně s úrokem ve výši 1,066 % denně, s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Smlouva dále obsahuje údaj o RPSN a další náležitosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně platné ode dne 27. 5. 2024.5. Podle výpisu z účtu žalobkyně byla žalovanému dne 2. 3. 2025 vyplacena částka 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .6. Podle zprávy společnosti , právnická osoba, . byl vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, v období od 1. 3. 2025 do 31. 3. 2025 žalovaný a na účet byla dne 20. 3. 2025 připsána částka 10 000 Kč označená jako „, právnická osoba, “.7. Zprávou ze dne 21. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dluhu z důvodu neuhrazené splátky 93 dnů po splatnosti.8. Dopisem ze dne 2. 11. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky společně s náhradou nákladů na zastoupení s upozorněním na možnost podání žaloby. Odeslání upomínky je prokázáno poštovní doručenkou ze dne 5. 11. 2025.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení podle § 2395 o. z. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 10 000 Kč vrátit do 11. 9. 2026 společně s úrokem ve výši 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně, a s dalšími poplatky. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Sestava 1144 – „Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR - nové obchody – fixace 1 až 5 let“) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání úvěru 8,01 % p. a. Sjednaný úrok mezi účastníky tento obvyklý úrok podstatně převyšuje, byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem na větší podnikatelské riziko a s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze sjednaný úrok považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu.14. Soud proto shledal sjednaný úrok ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatným ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Dle Nejvyššího soudu lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není však možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.15. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Podle § 576 o. z. lze za neplatnou považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Protože žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a tuto činnost vykonává výhradně za účelem dosažení zisku, nelze v daném případě důvodně předpokládat, že by uzavřela úvěrovou smlouvu bez ujednání o úroku (což úvěrová smlouva ani neumožňuje) nebo s úrokem obvyklým, který poskytují banky. Obdobně např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. , spisová značka, .16. V daném případě si žalobkyně musí být nemravně vysokého úroku vědoma (tedy byla způsobilá rozpoznat nemravnost úroku včas ještě před uzavřením smlouvy) s ohledem na svou podnikatelskou praxi a stávající judikaturu. Navíc si lze stěží reálně představit, že by dlužník žalobkyni při sjednávání smlouvy navrhl, že z důvodu nemravně vysokého úroku zaplatí pouze bankovní úrok a žalobkyně s tímto souhlasila, protože se jedná o smlouvy adhezní, kde dlužník nemá žádnou možnost do výše úroků a poplatků zasáhnout.17. Soud proto shledal smlouvu neplatnou jako celek a v takovém případě je nutno vztahy mezi účastníky vyřešit s odkazem na bezdůvodné obohacení. Nejedná se přitom o neplatnost smlouvy způsobenou nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalovaného, kdy je podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec první). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec druhý).22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Protože žalobkyně na základě neplatně uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný dosud ničeho neuhradil, je žalovaný povinen tuto částku žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. V této části soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl, neboť je-li smlouva neplatná jako celek, nevznikl žalobkyni nárok na úrok ani na další plnění dle smlouvy.24. Podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od 25. 7. 2025 do zaplacení z dlužné částky 10 000 Kč. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, je podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem splatnosti bezdůvodného obohacení 21. 7. 2025, neboť k tomuto dni byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.25. Ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.26. Podle § 142 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec první). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (odstavec druhý). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec třetí).27. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, jelikož více úspěšný sice byl žalovaný, avšak jemu podle obsahu spisu při procesní nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.28. Lhůta k plnění předmětu řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.