3 C 7/2026-19 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s příslušenstvím, dále částku 2 013 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 472 Kč a nahradit náklady řízení. Tvrdila, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru a že dne 18. 6. 2025 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částku 27 500 Kč poukázala dne 19. 6. 2025 na žalovanou určený účet zákazníka a částku 2 500 Kč vyplatila podle smlouvy na účet zprostředkovatele jako provizi. Podle ujednání měla žalovaná uhradit celkovou cenu úvěru 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž první splátka měla být splatná dne 20. 7. 2025; smlouva měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, jejímž připsáním na účet žalobkyně došlo k podpisu a uzavření smlouvy. Žalovaná však úvěr podle tvrzení žalobkyně nesplácela řádně a včas, žalobkyně ji opakovaně upomínala a následně pro prodlení delší než dva měsíce úvěr ke dni 25. 9. 2025 zesplatnila a téhož dne žalované odeslala oznámení o zesplatnění, které mělo zároveň obsahovat i předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. Žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby činí dluh na jistině 30 000 Kč, z čehož část byla tvořena neuhrazeným úmorem v rámci splátek a část zesplatněným zůstatkem jistiny, a dále že žalovaná dluží na úrocích z dosud neuhrazených splátek 2 013 Kč; vedle toho požadovala paušální náhradu nákladů za tři písemné upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami do zesplatnění ve výši 1 497 Kč (3× 499 Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru od 26. 9. 2025 do 10. 11. 2025 vyčíslenou částkou 1 472 Kč. Současně se domáhala přiznání smluvního úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do 25. 12. 2025 a dále úroku ve výši 11,5 % ročně z téže částky od 26. 12. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena postupem podle § 49 o. s. ř. na adresu trvalého pobytu. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně dala též svým procesním postojem najevo, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Protože byly splněny podmínky podle § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.3. Na základě takto provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z listinných důkazů předložených žalobkyní (zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně Úvěrových podmínek, dokladů o čerpání úvěru a o verifikační platbě, z upomínek, oznámení o zesplatnění ze dne 25. 9. 2025 včetně dokladů o jeho odeslání, jakož i z podkladů k vyčíslení dluhu – bonity smlouvy a tabulky umoření, a z listin osvědčujících oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry) vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 18. 6. 2025 elektronicky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč (čerpání dne 19. 6. 2025), že žalovaná se zavázala úvěr splácet v dohodnutých měsíčních splátkách a že své platební povinnosti neplnila řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 25. 9. 2025 zesplatnila. Z listin předložených žalobkyní soud dále zjistil, že žalobkyně žalovanou před uplatněním zesplatnění vyzvala k úhradě dlužné splátky a poskytla jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů a žalovaná v poskytnuté lhůtě dlužnou splátku neuhradila. Soud má dále za prokázané, že ke dni podání žaloby činil dluh žalované na jistině 30 000 Kč, na dlužných úrocích 2 013 Kč, na paušální náhradě nákladů za upomínky 300 Kč, na smluvní pokutě za prodlení se splátkami do zesplatnění 1 497 Kč a na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období po zesplatnění (do 10. 11. 2025) 1 472 Kč, přičemž žalobkyně uplatnila rovněž nárok na smluvní úrok a úrok z prodlení v žalobou vymezeném rozsahu. Za neprokázané naopak nezůstalo nic, co by bylo pro posouzení uplatněného nároku rozhodné; nebyly předloženy žádné podklady, z nichž by bylo možné dovodit zánik či snížení dluhu splněním nebo jiným způsobem po jeho zesplatnění.4. Shora uvedená skutková zjištění soud posoudil po právní stránce tak, že mezi účastnicemi došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalobkyně vystupovala jako podnikatelka poskytující spotřebitelský úvěr a žalovaná jako fyzická osoba – spotřebitelka. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu (§ 104 ZoSÚ), přičemž písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V dané věci byla smlouva uzavřena elektronicky (tzv. verifikační platbou) a žalobkyně prokázala, že došlo k čerpání úvěru a k identifikovatelnému projevu vůle žalované směřujícímu k uzavření smlouvy; případné nedodržení formálních požadavků by navíc podle § 104 věty druhé ZoSÚ samo o sobě nezpůsobovalo neuzavření ani neplatnost smlouvy.5. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje poskytnout dlužníku na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala k jejich postupnému splacení ve sjednaných měsíčních splátkách a k úhradě sjednaného úročení (zápůjční úrokové sazby). Tím vznikla žalované povinnost řádně a včas plnit; neplní-li dlužnice řádně a včas, dostává se do prodlení (§ 1968 o. z.).6. Protože žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, žalobkyně byla oprávněna uplatnit ujednaný následek prodlení spočívající ve ztrátě výhody splátek (zesplatnění) a požadovat vyrovnání celé pohledávky, jestliže si strany toto právo ujednaly; podle § 1931 o. z. může věřitel toto právo uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 124 ZoSÚ je věřitel povinen před tím, než se úvěr v důsledku prodlení stane splatným, vyzvat spotřebitele k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů; teprve marným uplynutím této lhůty vzniká věřiteli právo požadovat doplacení celé nesplacené jistiny. Tuto výzvu žalobkyně v řízení prokázala. Zesplatnění pak bylo v projednávané věci prokázáno oznámením žalobkyně o zesplatnění ze dne 25. 9. 2025, takže od tohoto okamžiku byla celá dlužná částka splatná a žalovaná byla povinna ji uhradit.7. Po vyčíslení dluhu a jeho struktury soud uzavřel, že žalobkyně vůči žalované důvodně uplatnila jistinu 30 000 Kč a dále částky odpovídající příslušenství a smluvním sankcím sjednaným pro případ prodlení, a to dlužné úroky vyčíslené do dne zesplatnění ve výši 2 013 Kč, paušální náhradu účelně vynaložených nákladů za tři písemné upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu 1 497 Kč (3x× 499 Kč) za prodlení s jednotlivými splátkami do zesplatnění a smluvní pokutu 1 472 Kč představující 0,1 % denně z dlužné částky za období od 26. 9. 2025 do 10. 11. 2025; v souhrnu tak bylo důvodně požadováno plnění ve výši 35 282 Kč.8. Uvedené sankční a nákladové nároky soud posuzoval v režimu zvláštní úpravy ZoSÚ. Podle § 122 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úroky z prodlení (nejvýše ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení) anebo smluvní pokutu; uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a současně jsou stanoveny i limity pro pokuty uplatněné do okamžiku zesplatnění (mj. limit 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou) a celkový limit souhrnu smluvních pokut (max. 0,5 celkové výše úvěru). V dané věci žalobkyní uplatněná paušální náhrada nákladů (3× 100 Kč) se pohybovala v mezích § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ, smluvní pokuty 499 Kč za jednotlivé případy prodlení do zesplatnění nepřekročily limit 500 Kč za splátku a pokuta 0,1 % denně odpovídá zákonnému maximu dle § 122 odst. 2 ZoSÚ; souhrn všech uplatněných pokut navíc zjevně nepřekračuje ani celkový limit dle § 122 odst. 3 ZoSÚ.9. Pokud jde o úročení po zesplatnění, soud rozlišil (i) smluvní úrok (odměnu za poskytnutí prostředků) a (ii) zákonný úrok z prodlení jako sankci za prodlení s peněžitým dluhem. Věřitel je oprávněn požadovat úrok z prodlení při prodlení dlužníka s peněžitým plněním (§