42 C 351/2020-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 19 612 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 21 240 Kč (skládající se z půjčené částky 12 000,00 Kč a kapitalizovaného úroku 9 240,00 Kč), podle které měl splácet týdně 354,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 1 628,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 354,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 12.04.2018 a datum prodlení ke dni 9.8.2018. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 22.8.2019“ 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování, když soud vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní, došel soud k následujícím závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaná coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v hotovosti při sepisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, pevně sjednaný úrok za tuto dobu činí 4 200 Kč, roční úroková sazba dle Smlouvy činí 66 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 195,34%, v rámci Smlouvy byl ještě sjednán poplatek za zpracování úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 640 Kč Celkem měla tedy žalovaná v 60 týdenních splátkách uhradit žalobkyni částku 21 240 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalované, i tyto listiny obsahují podpis žalované. Z Platební historie - listiny vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná oproti poskytnuté částce ve výši 12 000 Kč uhradila do podání žaloby žalobkyni částku 1 628 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalované prokazatelně odeslána dne 25.3.2020, v rámci této výzvy byla žalovaná informována o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalované prostřednictvím soudního řízení. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, přičemž soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku z úvěrové smlouvy. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu ze smlouvy o úvěru mezi účastníky nedošlo, (a proto na projednávaný případ nelze aplikovat výše uvedené právní ustanovení smlouvy o úvěru), neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle Smlouvy je žalovaná povinna uhradit pevně sjednaný úrok 4 200 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 66%, poplatek za zpracování úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 640 Kč Tyto poplatky navyšují celkovou cenu, kterou je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli. Soud konstatuje, že pokud jde o výši sjednaných úroků ve výši 66 % ročně (a shodně i pokud jde o výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 195,34%) je jejich výše nepřiměřená a za hranicí mravnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/20015 ze dne 27.2.2007 řešící výši úrokové sazby). Průměrná výše úroků spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předložené Smlouvy o úvěru (statistiky [obec] [anonymizována dvě slova] jsou dostupné na [webová adresa]), tedy v období měsíce června 2017 činila průměrně 8,63 % ročně. Úrok ve výši 66 % ročně sjednaný ve Smlouvě je tedy více než 7 násobný. Takovýto úrok je v rozporu s dobrými mravy, když Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 Odo [číslo] ze dne 27.2.2007 považuje za hranicí mravnosti úroku takový úrok, který dosahuje dvojnásobku až trojnásobku výše obvyklého úroku poskytovaného bankami, když nadto byla žalovaná povinována ještě k úhradě dalších poplatků za čerpání úvěru promítajících se do roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 195,34%. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích za čerpání úvěru jsou neoddělitelná od ostatního obsahu Smlouvy, jedná se o smlouvu adhezní, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o podmínkách Smlouvy, úvěr by bez požadovaných úroků a poplatků nezískala a je zřejmé, že žalobkyně by bez těchto plateb v rozporu s dobrými mravy ani úvěr neposkytla. Jejich neplatnost nelze zhojit prostřednictvím moderace úroků či poplatků provedené soudem. Smlouva je tedy neplatná jako celek. 5. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat jejich vrácení, coby bezdůvodného obohacení, neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu, a žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky žalované skutečně poskytla a ta je před podáním žaloby beze zbytku nevrátila. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovanou, což žalobkyně prokázala. Z tvrzení žalobkyně dále vyplývá, že žalovaná oproti částce 12 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržela, vrátila do podání žaloby částku 1 628 Kč. Žalované se tedy od žalobkyně dostalo částky 10 372 Kč, toto plnění posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního titulu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalované zaslána 25.3.2020, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalované tato písemnost dostala do dispozice, od 27.3.2020 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 28.3.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povi