42 C 389/2020-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 7 220 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, úvěr byl poskytnut po posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. tj. v celkové částce 18 186 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč ve 14ti splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 28.11.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne 28.09.2017, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši ve výši 7049,94 Kč, dlužným úrokem ve výši 476,84 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 496,56 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 746,25 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 1 716,41 Kč. Vzhledem k prodlení žalované má žalobkyně krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 29.11.2018 do zaplacení Žalobkyně coby postupník uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] [IČO], coby postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Písemným podáním ze dne 27.11.2020 doplnila žalobkyně skutková tvrzení uvedená v žalobě týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. 2. Žalobkyně skrze svého právního zástupce omluvila svou neúčast při soudním jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně vyjádřila při ústním jednání před soudem, když uvedla, že v době uzavření smlouvy o úvěru byla ve finanční tísni, proto smlouvu podepsala i přes vysoký úrok a poplatky ve smlouvě, které ale považuje za nemravné. Snažila se úvěr splácet, ale dostala se do ještě větší finanční tísně a úvěr se tak stal splatným. Potvrdila, že obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, z této částky již před podáním žaloby vrátila částku 5 700 Kč, částku 4 300 Kč se zavázala vrátit žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, požádala o možnost splatit tento dluh ve splátkách po 800 Kč měsíčně, neboť je samoživitelkou, pečuje o 11ti letého syna a její měsíční příjem činí cca 10 000 - 11 000 Kč čistého. Z této částky musí hradit náklady na bydlení, na stravu, na školu nezletilého dítěte, měsíčně jí po uhrazení veškerých pravidelných výdajů zbyde částka cca 1 000 Kč. Ve zbytku navrhla žalobu zamítnout kvůli vysokému úroku a poplatkům. 4. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba] [IČO], coby úvěrující a žalovaná coby klient připojily dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 10 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaná stvrdila svým podpisem Smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná před soudem potvrdila. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 8 186 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč, a to ve 14-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 299 Kč, roční úroková sazba činí 15%, poplatek za poskytnutí úvěru činí 4 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru činí 723 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 2 500 Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 252, 65 % Smlouva byla uzavřena na základě písemné Žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 27.9.2017 obsahující podpis žalované, žalovaná zároveň při podpisu Smlouvy podepsala Ujednání o zpracování osobních údajů. Úvěruschopnost žalované byla posuzována v rámci výše uvedené žádosti o poskytnutí úvěru. Z předžalobní upomínky datované dnem 26.2.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, na základě které obchodní společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě jeví jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 8 186 Kč, jež představuje mimo jiné součet kapitalizovaných úroků se sazbou ve výši 15 % ročně a poplatků za vyhodnocení úvěru, za poskytnutí úvěru a za inkaso splátek úvěru. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 15 % ročně sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí cca 82 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 252,65 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných [anonymizována tři slova] na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována tři slova]) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce září 2017 pohybovala na úrovni 8,85%, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spraved