16 C 287/2021-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 252 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 8 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 6 160 Kč v 60 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 7 908 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 6 252 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 6 252 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 14 160 Kč, z toho jistina činila 8 000 Kč a souhrnný poplatek částku 6 160 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 7 908 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 26. 11. 2020 výzvu k úhradě dluhu, žalovaný již poté žalobkyni neuhradil ničeho. 5. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 14. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. 15. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 760 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 6 160 Kč v projednávané věci činí 77 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 66,91%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 9,97% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 66,91% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř sedminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 16. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 7 908 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 92 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 26. 11. 2020 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 12. 2020 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 2. 12. 2020 měl žalovaný plnit a od 3. 12. 2020 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 17. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 92 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 92 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebo v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.