23 C 12/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 100 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem byl produkt žalobkyně„ FLEXI životní pojištění“, kterou se žalobkyně od 1. 6. 2019 zavázala v případě vzniku ve smlouvě specifikované události poskytnout žalovanému nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaný zavázal platit částku 745 Kč měsíčně, a to vždy k 1. dni v příslušném měsíci. Smlouva byla uzavřena do 75 let věku žalovaného. Za nedílnou součást této smlouvy byly ve smlouvě označeny, mimo jiné,„ Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 15 (verze 01/2019)“, (dále jen„ pojistné podmínky“), a Přehled poplatku a parametrů produktu FLEXI životní pojištění, (dále jen„ přehled poplatků“). Žalovaný však účastníky smluvenou částku od 1. 11. 2019 nehradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn písemnou upomínkou žalobkyně ze dne 4. 2. 2020, která vyjma upozornění na možnost zániku předmětné smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 2 235 Kč a lhůtu pro zaplacení do 1. 4. 2020. Písemným„ Oznámením o ukončení pojistné smlouvy“ ze dne 16. 4. 2020 byl žalovaný informován o zániku předmětné smlouvy uplynutím dne 1. 4. 2020. V neposlední řadě pak byl žalovaný informován o nedoplatku ceny ze zaniklé smlouvy za období od 1. 11. 2019 do 1. 4. 2020 ve výši 3 750 Kč a poplatku za předčasné ukončení této smlouvy ve výši 350 Kč, prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2020 odeslané žalovanému doporučeně zástupkyní žalobkyně téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, tento svůj dluh do dne vyhlášení rozsudku neuhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva na dobu určitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Pojistné období bylo sjednáno měsíční, s počátkem pojištění od 1. 6. 2019 a lhůtou splatnosti pojistného ve výši 745 Kč vždy k 1. dni v příslušném měsíci. Žalovaný však sjednané pojistné od 1. 11. 2019 nehradil. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalovanému s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě nezaplacení tohoto dlužného pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, tedy do 1. 4. 2020, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. Žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 1. 11. 2019 do 1. 4. 2020 ve výši 3 750 Kč, a to včetně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 204,45 Kč stanovených, v souladu s návrhem žalobkyně, od 11. 5. 2020 do 25. 11. 2020. 8. Ve vztahu k žalobkyní požadovanému poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 350 Kč soud uvádí, že povinnost hradit poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy nebyla mezi účastníky v předmětné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit v souvislosti s ukončením pojistné smlouvy„ poplatek v příslušné výši uvedené v aktuálním PPPP“ bylo uvedeno v pojistných podmínkách žalobkyně (čl. 19 bod 8). Výši tohoto poplatku žalobkyně poté vyčíslila v přehledu poplatků. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy, kdy konkrétní výše tohoto poplatku vtělena pouze do separátního přehledu poplatků, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v účastníky sjednané pojistné smlouvě, nemůže obstát. 9. V souvislosti s žalobkyní požadovanou úhradou poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy je třeba připomenout, že předmětný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. 10. Dále je třeba v kontextu výše uvedených skutečností připomenout, že žalovaný se v projednávaném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. 11. Soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06). 12. V návaznosti na shora konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem, by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nik