23 C 243/2020-13 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 7 816 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených nákladů na upomínání žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] -„ ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ NA PŘÁNÍ“, kterou se žalobkyně zavázala v případě vzniku ve smlouvě specifikované události poskytnout žalovanému nebo třetí osobě plnění ve sjednaném rozsahu. Za tento závazek žalobkyně se žalovaný zavázal platit částku 1 900 Kč, a to vždy k 6. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena do 5. 9. 2057. V souvislosti uzavíráním předmětné smlouvy byly žalovanému odeslány na jím uvedenou emailovou adresu tzv.„ DOKUMENTY K POJISTNÉ SMLOUVĚ“ skládající se z celkem pěti různých dokumentů, mimo jiné z dokumentu označeného jako„ Pojistné podmínky pro pojištění NA PŘÁNÍ“. Žalovaný však účastníky smluvenou částku od [datum] nehradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn písemnou upomínkou žalobkyně ze dne 29. 10. 2019, která vyjma upozornění na možnost zániku předmětné smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě dlužné částky a lhůtu pro zaplacení do 5. 1. 2020. Písemným„ Oznámením o ukončení pojistné smlouvy“ ze dne [datum] byl žalovaný informován o zániku předmětné smlouvy ke dni 5. 1. 2020 a opětovně vyzván k úhradě dlužného plnění, a to za období od [datum] do zániku smlouvy. Dopisem žalobkyně označeným jako„ Pokus o smír“ ze dne 11. 2. 2020 byl žalovaný vyjma úhrady částky 7 516 Kč vyzván rovněž k úhradě„ nákladů na vymáhání“ ve výši 300 Kč. V neposlední řadě pak byl žalovaný informován o svém dluhu vůči žalobkyni prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2020 odeslané žalovanému doporučeně právním zástupcem žalobkyně téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, tento svůj dluh do dne vyhlášení rozsudku neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva na dobu určitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když od 6. 9. 2019 neuhradil sjednané pojistné ve výši 1 900 Kč splatné vždy k 6. dni v měsíci. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalovanému s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě nezaplacení tohoto dlužného pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, tedy do 5. 1. 2020, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. Žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 7 516 Kč, a to včetně kapitalizovaných úroků z prodlení stanovených v souladu s návrhem žalobkyně ve výši 579 Kč od [datum] do [datum]. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným nákladům na zaslání upomínky označené jako„ Pokus o smír“, kterou byl žalovaný vyzván, a to vyjma úhrady nedoplatku z titulu dlužného pojistného, také k úhradě paušalizovaných nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady za zaslání upomínky nebyla mezi účastníky v předmětné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách žalobkyně, v souladu s kterými může žalobkyně pro případ nezaplacení pojistného včas a ve správné výši na žalovaném požadovat„ zaplacení úroku z prodlení a také úhradu nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného“. Výši těchto nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného žalobkyně poté paušálně vyčíslila v „ Sazebníku nákladů u produktů životního pojištění (neplatí pro FLEXI)“. Uvedený sazebník však nebyl v účastníky uzavřené pojistné smlouvě výslovně zahrnut do skupiny dokumentů tvořících nedílnou součást předmětné pojistné smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu poplatku za upomínku dlužného pojistného, kdy výše tohoto poplatku byla paušalizována v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v účastníky sjednané pojistné smlouvě, nemůže obstát. V souvislostí s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých zasláním upomínky žalovanému a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba připomenout, že v takovém případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Žalobkyní stanovený paušalizovaný poplatek za upomínku k úhradě dluhu totiž plní základní kompenzační funkci smluvní pokuty, kdy nahrazuje předpokládanou škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného hradit sjednané pojistné a nahrazuje ji paušální částkou. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019). Dále je třeba v kontextu výše uvedených skutečností připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. Rovněž je třeba doplnit, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným s