23 C 33/2021-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 6 562,64 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny a s nimi souvisejících služeb, jakož i poplatků za upomínky a odpojení od dodávky elektřiny a souvisejících služeb. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně se smlouvou ze dne [datum], jejíž součástí byl mimo jiné Ceník obchodníka, (dále jen„ ceník“) a Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, (dále jen„ obchodní podmínky“), zavázala poskytovat žalovanému pro potřeby domácnosti elektřinu a související služby do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Úhrada ceny byla sjednána zálohově a formou vyúčtování, a to v termínu vyznačeném na konkrétním vyúčtování, popř. oznámení o výši záloh. Smlouva byla uzavřena na 24 měsíců s možností prodloužení. Za dodávku 1,173 MWh elektřiny a souvisejících služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému za období od 15. 11. 2018 do 12. 11. 2019 prostřednictvím faktury [číslo] nedoplatek ve výši 4 455 Kč se lhůtou k úhradě do 2. 12. 2019 a za poskytnutí s dodávkou elektřiny souvisejících služeb za období od 13. 11. 2019 do 8. 1. 2020 prostřednictvím faktury [číslo] nedoplatek ve výši 240,14 Kč se lhůtou k úhradě do 24. 2. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyní vyúčtované nedoplatky řádně a včas neuhradil, žalobkyně dodávku elektřiny a souvisejících služeb pro žalovaného v souladu s ujednáním účastníků ukončila. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému prostřednictvím faktury [číslo] částku ve výši 907,50 Kč s lhůtou k úhradě do 27. 1. 2020, jako částku, kterou žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], za odpojení žalovaného od distribuční soustavy. V souvislosti s výše uvedeným neuhrazením ceny elektřiny a souvisejících služeb ze strany žalovaného vyzvala žalobkyně prostřednictvím faktury [číslo] žalovaného rovněž k úhradě poplatků za odeslání celkem čtyř upomínek ve výši 240 Kč za každou z těchto upomínek. Přestože byl žalovaný předžalobní upomínkou ze dne 6. 11. 2020, odeslanou žalovanému prostřednictvím poštovních služeb téhož dne, zástupcem žalobkyně opětovně vyzván k úhradě všech výše uvedených částek, do dne vyhlášení rozsudku žádnou z těchto částek neuhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 1, 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2005 odst. 2 platí, že odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. V rámci předmětného závazku vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a žalovaný jako zákazník. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou s možností automatické prolongace. Uzavřenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu a s její dodávkou spojené služby řádně a včas platit sjednanou cenu. Žalovaný však ke dni 2. 12. 2019 a 24. 2. 2020 žalobkyní vyúčtovanou cenu dodané elektřiny a souvisejících služeb ve výši 4 455 Kč a 240,14 Kč neuhradil. Pro případ opakovaného neplnění smluvených platebních povinností ze strany žalovaného si účastníci v předmětné smlouvě sjednali rovněž možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy. Žalobkyně s ohledem na shora uvedené prodlení žalovaného s úhradou ceny žalobkyní poskytnutého plnění svého práva využila a od smlouvy odstoupila. V důsledku tohoto odstoupení vznikla žalobkyni škoda ve výši 970,50 Kč, k jejíž úhradě do 27. 1. 2020 byl žalovaný vyzván, avšak ani tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. Jelikož žalovaný žalobkyni v rozporu se svými povinnostmi žádnou z výše uvedených částek neuhradil a neučinil tak ani doposud, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 455 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 907,50 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 240,14 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení. 7. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu čtyř částek ve výši 240 Kč jako poplatků„ za upomínky s výzvou k úhradě“ soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu předmětné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tyto poplatky bylo uvedeno pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že„ za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč“ Z uvedeného tak vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětných poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v obchodních podmínkách, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v účastníky uzavřené smlouvě, nemůže obstát. 8. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínky a jejich nahrazení paušalizovanými poplatky je třeba uvést, že v tomto případě předmětné paušalizované poplatky odpovídají svým charakterem ujednání o smluvní pokutě. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou či odpojením, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019). 9. Dále je třeba připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. 10. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní si