33 C 318/2021-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 10 482 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 4 792 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 39 týdenních (sedmidenních) splátkách po 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 5. 2007. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Po datu 21. 5. 2007 byla žalovaná již v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Po tomto datu žalovaná na předmětnou pohledávku ještě částečně hradila, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 19. 9. 2006. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 2 310 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 10 482 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení: -) celkové dlužné částky 10 482 Kč se stávající se z dlužné jistiny ve výši 6 555,35 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 926,65 Kč -) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 176, 10 Kč, -) úroků z prodlení z celkové dlužné částky 10 482 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené českou národní bankou zvýšeno o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 12 176, 10 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 10 482 Kč od 27. 9. 2006, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 18. 12. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla částku 8 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 4 792 Kč, tedy celková částka k úhradě činí 12 792 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit ve 39 týdenních splátkách po 328 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od uzavření smlouvy. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), a to v případě půjčky, která se splácí 39 týdnů tato RPSN představuje 276,9%. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se mělo rovněž jednat o pohledávku ze shora uvedené smlouvy o půjčce, kterou společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 10 482 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 30. 7. 2021. 4. Žalobkyně po provedeném dokazování navrhla žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání. Soud návrh na vydání rozsudku pro zmeškání zamítl s odkazem na § 2 o. s. ř. 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti [právnická osoba] zaplatit. Soud má za to, že částka 4 792 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny půjčky 8 000 Kč navíc zaplatit, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 8 000 Kč [právnická osoba] byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje 59,8 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalovanému peněžní prostředky nezapůjčil. 7. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradila celkem částku 2 310 Kč. Pokud totiž žalobkyně požadovala zaplacení 10 482 Kč, která představuje na dlužné jistině částku 6 555,35 Kč a na dlužném poplatku částku 3 926,65 Kč, pak lze z těchto údajů dovodit, že žalovaná z celkové částky 12 792 Kč, kterou měla podle neplatné smlouvy o půjčce uhradit, již skutečně uhradila částku 2 310 Kč (1 444,65 Kč na domnělou jistinu půjčky a 865,35 Kč na domnělé úroky). Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 5 690 Kč (8 000 Kč – 2 310 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. z částky 5 690 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plněn