42 C 311/2021-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 277 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 8 180 Kč), podle které měl splácet týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 5 903 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 12 277 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobkyně předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 5 903 Kč, vydělila týdenní splátkou 303 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již ke dni 17.5.2019. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od 22.2.2020. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování, když soud vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní, došel soud k následujícím závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v hotovosti při sepisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, pevně sjednaný úrok za tuto dobu činí 1 980 Kč, roční úroková sazba dle Smlouvy činí 70,89 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 212,77 %, v rámci Smlouvy byl ještě sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč Celkem měl tedy žalovaný v 60 týdenních splátkách uhradit žalobkyni částku 18 180 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalovaného, i tyto listiny obsahují podpis žalovaného. Z Platební historie - listiny vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaný oproti částce poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč uhradil do podání žaloby žalobkyni částku 5 903 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 27.11.2020, v rámci této výzvy byl žalovaný informován o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalovaném prostřednictvím soudního řízení. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, přičemž soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku z úvěrové smlouvy. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu ze smlouvy o úvěru mezi účastníky nedošlo, (a proto na projednávaný případ nelze aplikovat výše uvedené právní ustanovení smlouvy o úvěru), neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle Smlouvy je žalovaný povinen uhradit pevně sjednaný úrok 1 980 Kč s roční úrokovou sazbou 70,89 %, dále poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč Tyto poplatky, ačkoliv to ze Smlouvy přímo nevyplývá, jsou zahrnuty do roční úrokové sazby 70,89%, tuto skutečnost uvedla i sama žalobkyně v rámci žalobních tvrzení, když zde hovoří o kapitalizovaném úroku ve výši 12 270 Kč. Soud konstatuje, že pokud jde o výši sjednaných úroků ve výši 70,89 % ročně (a shodně i pokud jde o výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 212,77%), je jejich výše nepřiměřená a za hranicí mravnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/20015 ze dne 27.2.2007 řešící výši úrokové sazby). Průměrná výše úroků spotřebitelských úvěrů na spotřebu s dobou splatnosti od jednoho roku do pěti let poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření předložené Smlouvy (statistiky [obec] [anonymizováno] banky jsou dostupné na [webová adresa]), tedy v období měsíce prosince 2018, činila 8,59 % ročně. Úrok ve výši 70,89 % ročně sjednaný ve Smlouvě je tedy více než 8 násobný. Takovýto úrok je v rozporu s dobrými mravy, když Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 236/20015 ze dne 27.2.2007 považuje za hranicí mravnosti úroku takový úrok, který dosahuje dvojnásobku až trojnásobku výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích za čerpání úvěru jsou neoddělitelná od ostatního obsahu Smlouvy, jedná se o smlouvu adhezní, kdy žalovaný neměl možnost vyjednávat o podmínkách Smlouvy, úvěr by bez požadovaných úroků a poplatků nezískal a je zřejmé, že žalobkyně by bez těchto plateb v rozporu s dobrými mravy ani úvěr neposkytla. Jejich neplatnost nelze zhojit prostřednictvím moderace úroků či poplatků provedené soudem. Smlouva je tedy neplatná jako celek. 5. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat jejich vrácení, coby bezdůvodného obohacení, neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu, a žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky žalovanému skutečně poskytla a ten je před podáním žaloby beze zbytku nevrátil. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaným, což žalobkyně prokázala. Z tvrzení žalobkyně dále vyplývá, že žalovaný oproti částce 10 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, vrátil do podání žaloby částku 5