11 C 384/2022-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že původní věřitel společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 12. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry - výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje. Poté byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum] převodem na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalobkyně předložila soudu smlouvu uzavřenou se společností [právnická osoba] [datum], která je smlouvou rámcovou. Na jejím základě docházelo k postupnému převodu pohledávek. Dále předložila seznam, v němž je pod [číslo] uvedeno jméno a příjmení žalovaného. Je zde uvedeno i číslo smlouvy [číslo] a číslo, pod kterým byl obchodní případ evidován původní věřitelkou [číslo]. Žalobkyně dále předložila vyhotovenou smlouvu o úvěru [číslo] dlužníkem vlastnoručně nepodepsanou, avšak elektronicky potvrzenou. Dále žalobkyně předložila oznámení o postoupení pohledávky, které vypracovala původní věřitelka 15. 6. 2022, v němž je uvedeno registrační [číslo]. Soud si z vlastní iniciativy vyžádal zprávu [obec] [anonymizováno] ze dne [datum], z níž vyplývá, že na účet, jehož majitelem je [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] byla [datum] připsaná částka 16 000 Kč pod [variabilní symbol]. Porovnáním obsahu všech listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci. Nad rámec povinného odůvodnění rozhodnutí soud konstatuje, že vysvětlení vztahu mezi číslem, pod kterým původní věřitelka pohledávku evidovala a následně převáděla a variabilním symbolem, pod kterým byla platba uskutečněna, mělo být obsaženo v textu žaloby. 3. Soud musel posoudit, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. 4. V projednávané věci dospěl k závěru, že předchůdkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. 5. V řízení tak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil nic. Částka 16 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 15. 6. 2022 výzvu k úhradě dluhu. 6. Podle ustanovení § 573 občanského zákoníku má se za to, že došlá zásilka, odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V tomto případě byla výzva odeslána [datum]. S přihlédnutím k sobotě a neděli tato lhůta uplynula 20. 6. 2022 21. 6. měl žalovaný plnit a od 26. 2. je v prodlení. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě převážně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce 15 dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.