16 C 145/2022-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 500 Kč za poplatek 270 Kč se splatností do 12. 3. 2015 při roční úrokové sazbě ve výši 438 %. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho a proto žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 500 Kč od 15. 3. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému částku 1 500 Kč za poplatek 270 Kč se splatností do 12. 3. 2015 při roční úrokové sazbě ve výši 438 %. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Z ničeho nevyplynulo, že by před poskytnutím částky 1 500 Kč předchůdkyně žalobkyně přezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v podané žalobě nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, ani označen, případně předložen soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, předchůdkyně žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uvedená smlouva je tak absolutně neplatná. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 15. 7. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení naopak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud na tuto částku neuhradil ničeho. Částka 1 500 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2 991 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu dne 26. 1. 2018, doručena mu byla dne 31. 1. 2018 v souladu s ustanovením § 573 o.z., dne 1. 2. 2018 měl plnit a ode dne 2. 2. 2018 je tedy v prodlení. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1 054 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (349,01 Kč, tj. 14,62 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (2 037,58 Kč, tj. 85,38 %) při výsledku 70,76 % z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.