16 C 245/2022-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 8 950 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje dnem 2. 4. 2020. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 850 Kč. Pohledávka za žalovanou následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky 8 950 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 319 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 876,96 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje dnem 2. 4. 2020. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 850 Kč. Pohledávka za žalovanou následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum], je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 4 800 Kč v projednávané věci činí 80 % z poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 69,52% z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činila průměrná obvyklá úroková míra 8,4 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 69,52% ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné úvěrové smlouvy jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované částku 6 000 Kč, žalovaná jí dosud uhradila částku 1 850 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 4 150 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 4. 2. 2022 výzvu k úhradě dluhu, dne 9. 2. 2022 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 10. 2. 2022 měla žalovaná plnit a od 11. 2. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.