16 C 360/2021-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 040 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované dne 12. 11. 2020 poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit jednorázově i s poplatkem ve výši 3 040 Kč do 12. 12. 2020. Žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky 11 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 040 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: 4. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] byla žalované dne 12. 11. 2020 poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit jednorázově i s poplatkem ve výši 3 040 Kč do 12. 12. 2020. Žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, žalovaná však dosud žalobkyni neuhradila ničeho. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky, který byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Poplatek ve výši 3 040 Kč v projednávané věci činí 38% z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 456%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání zápůjčky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,21% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 456% ročně přesahuje obvyklý úrok více než padesáti pěti násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o zápůjčce [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované částku 8 000 Kč, žalovaná jí dosud neuhradila ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 8 000 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 8. 4. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 13. 4. 2021 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 14. 4. 2021 měla žalovaná plnit a od 15. 4. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 9. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 930 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (3 553,05 Kč, tj. 29,37%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (8 542,46 Kč, tj. 70,63%) při výsledku 41,26% z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.