16 C 402/2021-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 500 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]), a ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 24 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 20 700 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 4 293 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 308 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 10 099 Kč v 60 týdenních splátkách po 745 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 16 700 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 25 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 6 127 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 523 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 31 700 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 413,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 614,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 16 111,58 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 111,58 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částky 13 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 272,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 723,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 983,69 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 983,69 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. 5. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 24 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 20 700 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 4 293 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 308 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 10 099 Kč v 60 týdenních splátkách po 745 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 16 700 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 25 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 6 127 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 523 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 31 700 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci v případě obou předmětných smluv došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za komfortní splácení a zpracování a doručení, jako celek je příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 20 700 Kč u smlouvy [číslo] činí 86,25% z poskytnuté jistiny ve výši 24 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 74,96%. Souhrnný poplatek ve výši 20 200 Kč u smlouvy [číslo] činí 80,80% z poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč při splatnosti 18 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 52,87%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání zápůjčky (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 9,27% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 74,96% ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 9,83% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 52,87% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř pěti a půl násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy [číslo] resp. smlouvy [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, obě uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila řádně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a že v případě smlouvy [číslo] poskytla žalovanému částku 24 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 16 700 Kč, v případě smlouvy [číslo] poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 31 700 Kč, a tedy se celkově bezdůvodně obohatil o částku 600 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byly platně postoupeny obě předmětné pohledávky vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 25. 1. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 28. 1. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 29. 1. 2021 měl žalovaný plnit a od 1. 2. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.