16 C 408/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 370 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 120 Kč ve 40 týdenních splátkách po 328 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 750 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení částky 12 370 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 236,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 12 370 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 370 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalovaná se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. 5. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 120 Kč ve 40 týdenních splátkách po 328 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 750 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaná od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“) 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje defacto příjem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 5 120 Kč v projednávané věci činí 64% z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti 40 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 83,42%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce činila průměrná obvyklá úroková míra 13,13% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 83,42% ročně přesahuje obvyklý úrok více než šestinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o půjčce jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 8 000 Kč, žalovaná dosud uhradila na svůj dluh částku 750 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 7 250 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 1. 2. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 4. 2. 2021 byla výzva žalované doručena, dne 5. 2. 2021 měla žalovaná plnit a od 8. 2. 2021 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.