16 C 436/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 070 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 22 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 14 608 Kč v 52 týdenních splátkách po 704 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 3 538 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 33 070 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39 456,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 33 070 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 33 070 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. 5. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 22 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 14 608 Kč v 52 týdenních splátkách po 704 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 3 538 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“) 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje defacto příjem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 14 608 Kč v projednávané věci činí 66,40% z poskytnuté jistiny ve výši 22 000 Kč při splatnosti 52 týdnů. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání půjčky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce činila průměrná obvyklá úroková míra 13,95% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 66,40% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř pětinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o půjčce jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 3 538 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 18 462 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 1. 2. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 4. 2. 2021 byla výzva žalovanému doručena, dne 5. 2. 2021 měl plnit a od 8. 2. 2021 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.