16 C 455/2021-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 3 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 2 460 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho na svůj dluh. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 3 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 2 460 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho na svůj dluh. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných souhrnných poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 39% ročně a jednorázový poplatek ve výši 2 460 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Jednorázový poplatek ve výši 2 460 Kč v projednávané věci činí 82 % z poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč při splatnosti 30 dnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 984 %. V součtu se sjednaným úrokem ve výši 39% ročně tak celkový příjem žalobkyně za poskytnutí prostředků byl sjednán ve výši 1 023 % ročně. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,92% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 1 023 % ročně přesahuje obvyklý úrok stodvacetidevítinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, žalovaný dosud neuhradil na svůj dluh ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 3 000 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 14. 10. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 19. 10. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 20. 10. 2021 měl žalovaný plnit a od 21. 10. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.