20 C 249/2021-36 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9 697,02 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek zavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl důkaz Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.01.2021 a předžalobní výzvou, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 617 Kč (úrok 29% ročně v částce 799 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 410 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 408 Kč) ve formě 45 týdenních splátek po 236 Kč. Žalovaný splátky řádně neuhradil, poslední splátku uhradil dne 27.09.2019 a právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradil částku 1 600 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 672 Kč na souhrnný poplatek a v částce 928 Kč na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mez právních předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně souhrnného poplatku splácet týdenními splátkami dle uzavřené smlouvy. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na dluh pouze částku 911 Kč, které právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu půjčky a zčásti na souhrnný poplatek. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byly pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. V této souvislosti je otázka, zda údaj uváděný ve smluvních podmínkách o výši RPSN odpovídá skutečnosti. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Poplatek za hotovostní inkaso měl být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti přesahuje 300 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php). Z ujednání ve smlouvách je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši vice jak 80 % jistiny dluhu, RPSN činí více jak 300 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), týdenní splácení dluhu a v rámci poplatku vysokou platbu za hotovostní inkaso přesahující 50 % z poskytnuté jistiny, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel v citovaných rozhodnutích, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradila žalobkyni, resp. Jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 911 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 5 089 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 9.11.2021, písemnost byla žalovanému odeslána 10.11.2021, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 12.11.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 13.11.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývajícího z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z účastníků měl úspěch cca z 50 %.