23 C 17/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácení vypůjčených zařízení, jakož i vrácení těchto zařízení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy ze dne [datum], [číslo] o„ poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací [anonymizováno]“ soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované k dočasnému užívání po dobu trvání této smlouvy hardwarová zařízení router Gaoke FG7000N, sériové číslo [anonymizováno], set top box Arris 1113, MAC adresa [adresa] adresa [anonymizováno], (dále jen„ koncová zařízení“), a to částečně bezplatně a částečně za sjednanou cenu 69 Kč. Pro případ, že by koncová zařízení nebyla do 7 dnů po zániku této smlouvy žalovanou vrácena, byla mezi účastníky sjednána povinnost žalované uhradit žalobkyni peněžní sankci ve výši 5 000 Kč. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. 4. Z předávacího protokolu ze dne 17. 2. 2016 soud zjistil, že žalovaná si tato koncová zařízení převzala. 5. Z dopisu ze dne 15. 10. 2021 soud zjistil, že ke dni 31. 10. 2021 žalobkyně, a to pro neplnění ze smlouvy vyplývajících povinností žalované, předmětnou smlouvu ukončila. 6. Z výzvy k vydání hardwarového vybavení ze dne 1. 12. 2021 a podacího lístku ze dne 7. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení koncových zařízení nejpozději do 7. 11. 2021, jakož i k úhradě částky 5 000 Kč, coby smluvené peněžní sankce za včasné nevrácení těchto koncových zařízení. 7. Z učiněných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 8. Na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] o„ poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací [anonymizováno]“ poskytla žalobkyně žalované k dočasnému užívání po dobu trvání této smlouvy koncové zařízení, a to jak bezplatně, tak za účastníky sjednanou cenu. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Žalovaná si tato koncová zařízení převzala. Pro případ, že by koncová zařízení nebyla do 7 dnů po zániku předmětné smlouvy žalovanou vrácena, byla mezi účastníky sjednána povinnost žalované uhradit žalobkyni peněžní sankci ve výši 5 000 Kč. Ke dni 31. 10. 2021 žalobkyně, a to pro neplnění ze smlouvy vyplývajících povinností žalované, předmětnou smlouvu ukončila. Žalovaná však koncová zařízení žalobkyni nevrátila. Zástupce žalobkyně proto žalovanou vyzvala k vrácení koncových zařízení nejpozději do 7. 11. 2021, jakož i k úhradě částky 5 000 Kč, coby smluvené peněžní sankce za včasné nevrácení těchto koncových zařízení. Žalovaná však žalobkyni nejen, že předmětná koncová zařízení nevrátila, ale ani žalobkyní požadovanou finanční sankci neuhradila. 9. Podle ustanovení § 1724 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2193 o. z. platí, že smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2201 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Ze zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Ve vztahu ke koncovým zařízením byla účastníky uzavřena smlouva o výpůjčce a nájemní smlouva, a to na dobu neurčitou. V souvislosti se zánikem těchto smluv byla mezi účastníky, a to pro případ nevrácení koncového zařízení žalovanou, sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Protože účastníky uzavřené smlouvy ke dni 31. 10. 2021 odstoupením žalobkyně zanikly, vznikla žalované povinnost koncová zařízení žalobkyni do 7 dnů od zániku účastníky sjednaných smluv vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, vyzvala ji žalobkyně jak k vrácení koncových zařízení, tak k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, a to se splatností nejpozději do 7. 11. 2021. Jelikož žalovaná, a to ani přes následnou opakovanou výzvu zástupce žalobkyně, svoje povinnosti vrácení koncových zařízení a uhrazení smluvní pokuty nesplnila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 11. 2020 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty v celkové výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.