23 C 195/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 2 183,31 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení nájemného a smluvních pokut. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Písemnou dohodou účastníků ze dne [datum], [číslo] ve spojení s dohodou ze dne [datum], kdy za nedílnou součást předmětných dohod byly rovněž označeny Všeobecné podmínky [právnická osoba] [právnická osoba], Obchodních podmínky Platebních služeb [anonymizováno] a Obchodní podmínky pronájmu koncových zařízení, (dále společně jen jako„ obchodní podmínky“), Ceník služeb a Ceník pronájmu koncových zařízení, (dále společně jako„ ceníky“), se účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalované k dočasném užívání zařízení IMEI [anonymizováno], (dále jen„ zařízení 1.“), a že žalovaná za to bude hradit žalobkyni cenu stanovenou ceníky, kdy forma úhrady této ceny byla ujednána měsíčně, a to ve lhůtě uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. Možnost ukončení předmětné dohody byla mimo jiné smluvena prostřednictvím písemného oznámení jednoho z účastníků. Účastníky byla rovněž dohodnuta povinnost žalované k navrácení zařízení 1., a to do 30 dnů od ukončení předmětné dohody, kdy pro případ jeho včasného nevrácení bylo účastníky smluveno oprávnění žalobkyně požadovat po žalované úhradu peněžní sankce ve výši 1 000 Kč. Totožná dohoda účastníků ze dne [datum], [číslo] ve spojení s dohodou ze dne [datum], pak byla učiněna i ve vztahu k zařízení IMEI [anonymizováno], (dále jen„ zařízení 2.“). Žalovaná zařízení 1. a 2. převzala. Žalovaná však ke dni 3. 11. 2020 neuhradila žalobkyní vyúčtovanou částku ve výši 26,67 Kč, ke dni 4. 12. 2020 částku ve výši 99,99 Kč, ke dni 3. 1. 2021 částku ve výši 56,65 Kč, představující ceny za dočasné užívání předmětných zařízení. Žalobkyně tak ke dni 26. 2. 2021 žalované písemně oznámila ukončení výše uvedených dohod. Žalobkyně proto žalovanou vyzvala k úhradě souhrnu všech výše uvedených částek, jakož i peněžní sankce v souhrnné výši 2 000 Kč, a to do 25. 5. 2021. Následně byla žalovaná prostřednictvím písemné výzvy ze dne 21. 2. 2022 opětovně vyzvána k úhradě souhrnu všech výše uvedených částek. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná na žalobou vznesený požadavek do dne vyhlášení rozsudku cokoliv uhradila. 5. Podle ustanovení § 2021 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1998 odst. 1 o. z. platí, že závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Žalobkyně a žalovaná ve vztahu k zařízení 1. a 2. uzavřely nájemní smlouvy, jejichž nedílnou součástí byly rovněž ceníky a obchodní podmínky žalobkyně (§ 2021 o. z. a § 1751 o. z.). Obsahem těchto nájemních smluv byl závazek žalobkyně poskytnout žalované do dočasného užívání zařízení 1. a 2. Žalovaná se zavázala tato zařízení převzít a zaplatit za ně nájem vyúčtovaný v souladu s ceníky prostřednictvím vyúčtování žalobkyně, se splatností k datům uvedených v příslušných vyúčtování (§ 1958 o. z.). Žalobkyně svoji povinnost vyplývající z těchto smluv splnila a žalované pronajatá zařízení 1. a 2. předala. Prostřednictvím vyúčtování žalobkyně specifikovaných shora, vyúčtovala žalobkyně žalované nájem ve výši 26,67 Kč se splatností ke dni 3. 11. 2020, nájem ve výši 99,99 Kč ke dni 4. 12. 2020 a nájem ve výši 56,65 Kč se splatností ke dni 3. 1. 2021. Žalovaná však tento žalobkyní vyúčtovaný nájem neuhradila. Žalobkyně následně v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni 26. 2. 2021 předmětné nájemní smlouvy vypověděla (§ 1998 odst. 1 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost k vrácení pronajatých zařízení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná tuto povinnost nesplnila, vznikla žalované povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každé nevrácené zařízení, a to se splatností do 25. 5. 2021 (§ 1958 o. z., § 2048 o. z.). Jelikož žalovaná žádnou ze svých výše uvedených povinností nesplnila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 183,31 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 183,31 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.