23 C 215/2022-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 5 764 Kč s příslušenstvím představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč poskytnuté jí dne 18. 5. 2020 společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovanou neuhrazený úrok ve výši 1 070 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 764 Kč a poplatek na upomínání ve výši 256 Kč. 2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Předchůdkyně žalobkyně dne 18. 5. 2020 žalované umožnila, aby na základě jejího příkazu byly z účtu vedeného na jméno žalované vyplaceny či poukázány peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. 4. Vzdor tvrzení žalobkyně však soud z žalobkyní předložených důkazů nezjistil, že by žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně (v předchozím odstavci popsaným způsobem) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč, které by se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit do 23. 8. 2020, v souvislosti s čímž by se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně, rovněž do 23. 8. 2020, uhradit také částku ve výši 920 Kč či pro případ včasného nevrácení předchůdkyní žalobkyně poskytnutých peněžních prostředků či neuhrazení sjednané částky ve výši 920 Kč, rovněž uhradit žalobkyní tvrzenou peněžní sankci a paušální náklady vynaložené na upomínání žalované. 5. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se následně dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalované úhrady žalobou požadované částky. Žalobkyně poté vyzvala žalovanou k úhradě žalobou nárokované částky, a to formou písemného oznámení, které bylo žalované odesláno prostřednictvím poštovní přepravy dne 27. 12. 2021. 6. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 7. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 8. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o zápůjčce mělo dojít akceptací žádosti žalované o poskytnutí předmětné zápůjčky, tedy akceptací nabídky žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení nebylo dostatečně prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaná žádost o poskytnutí zápůjčky vůči předchůdkyni žalobkyně učinila. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných, a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných, skutkových tvrzeních, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 13. V souladu se shora uvedeným závěrem soudu, v kontextu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaná povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytly a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalobkyni vzniklo právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč. 14. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 4 000 Kč v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslaného žalované dne 17. 12. 2021. Okamžik dojití tohoto oznámení byl při zohlednění data jeho podání k poštovní přepravě a běžné délky doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy, jakož i při zohlednění § 573 o. z. a § 607 o. z., stanoven nejpozději na den 22. 12. 2021. Splatnost pak byla stanovena uplynutím lhůty 10 dnů od dojití tohoto oznámení do faktické dispozice žalované (§ 1958 o. z.). 15. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný neúspěch žalobkyně a žalované v tomto řízení je přibližně stejný.