23 C 218/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 615,22 Kč s příslušenstvím představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč poskytnuté jí dne 23. 7. 2020 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené úvěrové smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovanou neuhrazené příslušenství a smluvní pokuta. 2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Předchůdkyně žalobkyně dne 18. 5. 2020 žalované umožnila, aby na základě jejího příkazu byly z účtu vedeného na jméno žalované vyplaceny či poukázány peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč. 4. Vzdor tvrzení žalobkyně však soud z žalobkyní předložených důkazů nezjistil, že by žalovaná přijala návrh předchůdkyně žalobkyně (v předchozím odstavci popsaným způsobem) na dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč, které by se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit do 12. 8. 2020, v souvislosti s čímž by se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně, rovněž do 12. 8. 2020, uhradit také částku ve výši 792 Kč či pro případ včasného nevrácení předchůdkyní žalobkyně poskytnutých peněžních prostředků či neuhrazení sjednané částky ve výši 792 Kč, rovněž uhradit žalobkyní tvrzenou peněžní sankci a paušální náklady vynaložené na upomínání žalované. 5. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se následně dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalované úhrady žalobou nárokované částky. Žalobkyně poté vyzvala žalovanou ve lhůtě 10 dní k úhradě žalobou této částky, a to prostřednictvím písemného oznámení, které bylo žalované odesláno prostřednictvím poštovní přepravy dne 8. 10. 2021. 6. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 7. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 8. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o zápůjčce mělo dojít akceptací návrhu předchůdkyně žalobkyně k poskytnutí předmětné zápůjčky žalovanou, tedy akceptací nabídky předchůdkyně žalobkyně ze strany žalované, v řízení nebylo dostatečně prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec předchůdkyně žalobkyně návrh k poskytnutí zápůjčky vůči žalované učinila. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných, a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných, skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 13. V souladu se shora uvedeným závěrem soudu, v kontextu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaná povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytly a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalobkyni vzniklo právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč. 14. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 2 500 Kč v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslaného žalované dne 8. 10. 2021. Okamžik dojití tohoto oznámení byl při zohlednění data jeho podání k poštovní přepravě a běžné délky doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy, jakož i při zohlednění § 573 o. z. a § 607 o. z., stanoven nejpozději na den 13. 10. 2021. Splatnost pak byla stanovena uplynutím lhůty 10 dnů (stanovenou předchůdkyní žalobkyně) od dojití tohoto oznámení do faktické dispozice žalované (§ 1958 o. z.). 15. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalovaného v tomto řízení jsou přibližně stejné.