23 C 42/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 191,47 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 7. 4. 2021 do 28. 11. 2021. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Žalovanému byly žalobkyní dne 9. 3. 2021 na jeho účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem a poplatkem v souhrnné výši 1 247,47 Kč vrátit nejpozději do 6. 4. 2021. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný na výše uvedené částky cokoliv zaplatil. Ze žalobkyní předložených důkazů však vzdor jejímu tvrzení soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením předmětného smluvního závazku a poskytnutím finančních prostředků žalovanému dostatečně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. 6. Podle § 75 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20) jsou obecné soudy povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. K požadavku postupování v souladu s odbornou péčí je pak judikatorně zakotveno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru a žalovaný jako spotřebitel. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně vzdor své povinnosti před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť při jejím zkoumání se žalobkyně omezila pouze na zjištění údaje o příjmech žalovaného a informace z lustrace EUCB databáze. Důkazy vztahující se k posouzení rovněž osobních či majetkových poměrů žalovaného, a to včetně např. posouzení jeho výdajů, jakož i důkazy vztahující se k ověření takto zjištěných skutečností, ale i v odstavci 12. uvedených relevantních informací, žalobkyně nepředložila. 14. Žalobkyně tak neprokázala, že by v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními uvedenými shora posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na svá tvrzení ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Za této situace tedy soud nemá za zjištěné, že byla žalobkyní před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně posuzována úvěruschopnost žalovaného a ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a související judikatury tak soud považuje účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. V souladu s tímto závěrem soudu ovšem žalobkyni vzniká podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. právo na vrácení žalovanému poskytnuté jistiny, v konkrétním případě tedy na vrácení částky 4 000 Kč. 15. Ve vztahu k prodlení žalovaného k úhradě částky 4 000 Kč soud s odkazem na předchozí odstavec uvádí, že v řízení nebylo prokázáno ani to, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu částky 4 000 Kč dříve, než mu byla doručena žaloba. 16. S ohledem na všechny shora uvedené povinnosti soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 26. 3. 2022 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 222 Kč, přičemž tato částka představuje 19,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 191,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.