42 C 387/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 44 010 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 54 540 Kč (skládající se z půjčené částky 30 000 Kč a souhrnného poplatku 24 540 Kč), podle které měla splácet týdně 909 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná nesplácela řádně, do sepisu žaloby uhradila částku 10 530 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 17.3.2019 a datum prodlení ke dni 10.2.2020. Souhrnný poplatek obsahuje poplatek za zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso splátek, nejedná se o sjednaný úrok, před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování, když soud vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní, došel soud k následujícím závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaná coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v hotovosti při sepisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, pevně sjednaný úrok za tuto dobu činí 5 940 Kč, roční úroková sazba dle Smlouvy činí 70,89 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 212,77%, v rámci Smlouvy byl ještě sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč Celkem měla tedy žalovaná v 60 týdenních splátkách uhradit žalobkyni částku 54 540 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalované, i tyto listiny obsahují podpis žalované. Z Platební historie - listiny vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná oproti poskytnuté částce ve výši 30 000 Kč uhradila do podání žaloby žalobkyni částku 10 530 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalované prokazatelně odeslána dne 15.4.2021, v rámci této výzvy byla žalovaná informována o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalované prostřednictvím soudního řízení. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, přičemž soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku z úvěrové smlouvy. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu ze smlouvy o úvěru mezi účastníky nedošlo, (a proto na projednávaný případ nelze aplikovat výše uvedené právní ustanovení smlouvy o úvěru), neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle Smlouvy je žalovaná povinna uhradit pevně sjednaný úrok 5 940 Kč s roční úrokovou sazbou 70,89 %, dále poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč Tyto poplatky, ačkoliv to ze Smlouvy přímo nevyplývá, jsou zahrnuty do roční úrokové sazby 70,89%. Soud konstatuje, že pokud jde o výši sjednaných úroků ve výši 70,89 % ročně (a shodně i pokud jde o výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 212,77%), je jejich výše nepřiměřená a za hranicí mravnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/20015 ze dne 27.2.2007 řešící výši úrokové sazby). Průměrná výše úroků spotřebitelských úvěrů na spotřebu s dobou splatnosti od jednoho roku do pěti let poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření předložené Smlouvy (statistiky České národní banky jsou dostupné na www.cnb.cz), tedy v období měsíce prosince 2018, činila 8,59 % ročně. Úrok ve výši 70,89 % ročně sjednaný ve Smlouvě je tedy více než 8 násobný. Takovýto úrok je v rozporu s dobrými mravy, když Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 236/20015 ze dne 27.2.2007 považuje za hranicí mravnosti úroku takový úrok, který dosahuje dvojnásobku až trojnásobku výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích za čerpání úvěru jsou neoddělitelná od ostatního obsahu Smlouvy, jedná se o smlouvu adhezní, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o podmínkách Smlouvy, úvěr by bez požadovaných úroků a poplatků nezískala a je zřejmé, že žalobkyně by bez těchto plateb v rozporu s dobrými mravy ani úvěr neposkytla. Jejich neplatnost nelze zhojit prostřednictvím moderace úroků či poplatků provedené soudem. Smlouva je tedy neplatná jako celek. 5. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat jejich vrácení, coby bezdůvodného obohacení, neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu, a žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky žalované skutečně poskytla a ta je před podáním žaloby beze zbytku nevrátila. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovanou, což žalobkyně prokázala. Z tvrzení žalobkyně dále vyplývá, že žalovaná oproti částce 30 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržela, vrátila do podání žaloby částku 10 530 Kč. Žalované se tedy od žalobkyně dostalo částky 19 470 Kč, toto plnění posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního titulu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalované zaslána 15.4.2021, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalované tato písemnost dostala do dispozice, od 17.4.2021 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 18.4.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 6. Ve zbytku soud žalobu zamítl jakožto nedůvodnou, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec dlužné jistiny úvěru a úroku z prodlení z této částky totiž vycházejí ze Smlouvy, která nebyla platně uzavřena. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř.. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné n