42 C 476/2021-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a žalovaným. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované žalovaného. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu, přesto zůstal dluh neuhrazen. V písemném vyjádření ze dne 27.1.2022 žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI A BRKI, žalovaný dále prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěru splatit, pakliže měl žalovaný pochybnosti o své úvěruschopnosti, neměl si úvěr brát. 2. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci písemného podání ze dne 15.12.2021, a při ústním jednání před soudem, nezpochybnil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s předchůdkyní žalobkyně ani poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, nicméně namítl neplatnost smlouvy z důvodu neprověření jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy ze strany předchůdkyně žalobkyně, tato se nedotázala žalovaného na jeho závazky, přitom v době poskytnutí úvěru měl závazky z titulu dalších spotřebitelských úvěrů. Dále žalovaný namítl a doložil, že celkově na smlouvu o úvěru uhradil před podáním žaloby částku 10 389,33 Kč a požádal o možnost hradit případný dluh ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, jeho pravidelný měsíční příjem činí cca 33 000 Kč čistého, z toho však většinu hradí na splátky dalších spotřebitelských úvěrů a zbývá mu pouze částka 12 000 Kč, ze které hradí veškeré další životní výdaje, vyšší měsíční splátku tak není schopen hradit. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne [datum], která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále číslo jeho bankovního účtu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě Smlouvy měla být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností na dobu neurčitou, když v pravidelných měsíčních splátkách měl být hrazen pouze úrok a zbytek celkové dlužné částky měl být uhrazen nejpozději ke dni ukončení Smlouvy, úroková sazba činí 25 % měsíčně (tj. 300% ročně) a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 1 395 %. Ze všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí zápůjčky popsaný žalobkyní v žalobě, tedy Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku - prostřednictvím internetu, jejímu uzavření měla předcházet registrace žalovaného na webových stránkách předchůdkyně žalobkyně, v rámci které žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně osobní údaje. Následně žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o úvěru a zaslal předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného pak mělo dojít k zaslání konkrétního návrhu smlouvy o úvěru a po jeho odsouhlasení ze strany žalovaného i k výplatě úvěru bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaný dozvěděl základní informace týkající se spotřebitelského úvěru a jeho poskytovateli. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] doložené žalobkyní i žalovaným soud dovodil, že částka 20 000 Kč byla toho dne poukázána na účet žalovaného. Předžalobní výzva ze dne 16.5.2021 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané žalovanému postupitelem. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy č. 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho, toto tvrzení však žalovaný vyvrátil, když soudu předložil 3 potvrzení o bezhotovostní platbě, ze kterých vyplývá, že před podáním žaloby uhradil oproti jistině úvěru částku ve výši 10 389,33 Kč. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný celkem uhradil před podáním žaloby částku 10 389,33 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru (popř. její nevrácené části), Smlouvu soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného a žalovaný vznesl námitku neplatnosti Smlouvy z výše popsaného důvodu. Tuto námitku vznesl sice až po lhůtě tří let od uzavření Smlouvy, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však potřeba vzít v potaz, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právn