42 C 488/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., [IČO] dne [datum] smlouvu o poskytnutí zápůjčky [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku, Na základě Smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku ve výši 2 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč, a to vše nejpozději do [datum]. Žalovaná však právnímu předchůdci na poskytnutou zápůjčku ničeho neuhradila. Celkovou pohledávku ve výši 2 500 Kč z titulu Smlouvy o zápůjčce pak právní předchůdce žalobce jakožto postupitel, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], postoupil ve prospěch žalobce jakožto postupníka. Přestože byla žalovaná vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobce k plnění, a to předžalobní upomínkou, žalovaná ničeho žalobci neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o poskytnutí zápůjčky [číslo] (dále také jen„ Smlouva“) ze dne [datum] Smlouva byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Ve Smlouvě je žalovaná identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, identifikačním číslem, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu a adresou pobytu. Ve Smlouvě se věřitel zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený ve Smlouvě, klient se zavazuje splatit úvěr nejpozději do 21 dnů od poskytnutí úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru činí 500 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu potvrzení o poukázání částky 2 000 Kč dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] bez označení majitele účtu na účet č. [bankovní účet] bez označení majitele tohoto účtu, s uvedením rodného čísla žalované ve specifickém symbolu. Ke Smlouvě dále žalobkyně doložila Žádost o poskytnutí zápůjčky, v rámci které jsou obsaženy údaje o příjmech žalované sdělené přímo žalovanou. Předžalobní upomínka je z data 14.8.2019, ovšem bez dokladu o zaslání žalované. Dále soud provedl k důkazu Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní, v rámci které je postupována pouze pohledávka za žalovanou ve výši 7 845 Kč ze Smlouvy. 4. V souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji učil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V souladu s ustanovením § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. V souladu s ustanovením § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s ustanovením § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V souladu s ustavením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy distančním způsobem prostředky komunikace na dálku, neboť její předchůdkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o zápůjčce, tedy § 2390 a násl. o.z. Žalobkyně nepředložila řádné důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti předložila soudu pouze Žádost o zápůjčku, kde žalovaná sama uvedla údaje o svých příjmech a zdrojích příjmů, předchůdkyně žalobkyně však tyto informace od žalované dále neprověřovala, navíc v žádosti zcela absentují údaje o výdajích žalované. Předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Přes to, že žalovaná námitku neplatnosti Smlouvy nevznesla, vstupuje tato okolnost do závěrů soudu o neplatnosti Smlouvy dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli bez zjištění jeho majetkových poměrů se zjevně příčí dobrým mravům a odporuje smyslu a účelu zákona o spotřebitelském úvěru, čímž zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek, a sice ochranu společnosti před nadměrných zadlužováním spotřebitelů. K tomuto viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvo