42 C 495/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 29 125 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23.12.2020, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě úroku ve výši 5 750 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán smluvní úrok, jehož sazbu žalobkyně v žalobě nespecifikovala, dále zde byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 25 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 5 750 Kč – dlužný kapitalizovaný smluvní úrok - 150 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek - 4 125 Kč – dlužná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky - 39 Kč – dlužné účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 938,01 Kč, a to za období od 24.12.2020 do 7.6.2021 z dlužné jistiny úvěru, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 25 000 Kč) za období od 8.6.2021 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum], která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností do 23.12.2020, sjednaný úrok za období do splatnosti úvěru činí 5 750 Kč se sazbou 279,83 % ročně a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 1 141,2 %. Z Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě, tedy Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku – prostřednictvím klientské zóny žalované na internetových stránkách předchůdkyně žalobkyně. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] soud dovodil, že částka 25 000 Kč byla poukázána na účet č. [bankovní účet], platba je uskutečněna pod variabilním symbolem [číslo], žalovaná dále dne [datum] odeslala ze svého výše uvedeného účtu na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem i postupníkem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, do kterého zohlednila rovněž k důkazu předložené 2 výzvy k úhradě ze dne 6.1.2021 a 15.1.2021, poté byla věc předána k soudnímu vymáhání právnímu zástupci žalobkyně, o čemž byla žalovaná přípisem ze dne 10.7.2021 informována. Předžalobní výzva ze dne 23.1.2021 a 1.9.2021 byla žalované zaslána prokazatelně 3.9.2021. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku v částce 30 750 Kč a sjednaných poplatků ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Žalovaná sice nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- [právnická osoba] versus [anonymizováno] (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalované, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalované a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 25 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované převodem na bankovní účet částku ve výši 25 000 Kč, žalovaná žalobkyni neuhradila před podáním žaloby ničeho, částku 25 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je p