7 C 172/2022-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne [datum] žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Původní věřitel uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi věřitelem [právnická osoba] a žalobkyní. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou vrátit ve 14 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka ke dni 23. 3. 2019. Žalovaná svůj závazek nesplnila a neuhradila žádnou částku. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 3. 2020 do zaplacení a s 15 % úrokem ročně z částky 15 000 Kč od 28.02.2019 do zaplacení. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] se a žalovaným. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu 15 000 Kč zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a za inkaso plateb 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 28.02.2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost. 9. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 26. 2. 2020 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky ihned od obdržení výzvy. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v části ohledně úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 28.02.2019 do zaplacení, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, zamítl jako neoprávněnou. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.