7 C 209/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 27 514,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru částku 20 618 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaná se zavázal splatit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 187 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 22.12.2019. Žalovaná za celou dobu splácení uhradila pouze částku 13 803,68 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 22.12.2019. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje v tomto řízení: 1) 17 014,33 Kč – dlužná jistina úvěru 2) 1 157,41Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný k datu 29.11.2021 8 122,21 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 1 540,38 Kč – dlužné náklady na vyhodnocení úvěru 2 983,68 Kč – dlužný inkasní poplatek 2 841,78 Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 9.08.2020 do 11.6.2021, ve výši 15% ročně z částky 9 341,95 Kč, souhrnně v částce 21 335,73 Kč. 3) 3 295,65 Kč – dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 23.12.2019 do 29.11.2021 ve výši 8,25% ročně z částky 17 014,33 Kč 4) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 014,33 Kč od 23.12.2021 do zaplacení 5) 617 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky 6) 10 500 Kč – smluvní pokuta – ve výši 0,1% denně z částky 17014,33 Kč za období od 23.12.2019 do 31.08.2021 do 10.6.2021 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 2 311 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 227 Kč a platbou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 320 Kč. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ve 14 splátkách po 3 187 Kč. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11.01.2022. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 13 799,99 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Žalovaná sice nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalované a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 24 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 4000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila před podáním žaloby částku 13 799,99 Kč. Soud tedy nespalcenou část jistiny 10 200 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně předžalobní výzvou ze dne 2.05.2022, písemnost byla žalovanému odeslána 4.05.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 6.05.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 7.05.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní, Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když poměr jejich úspěchu a neúspěchu ve věci je téměř shodný.