7 C 224/2022-40 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkové částky 58 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila, pokud jde o pohledávku ve výši 43 100 Kč s příslušenstvím popsanou v nároku [číslo] žaloby tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 950 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,74 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 19.950 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 849 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 24 800 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 43 100 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30 434,60 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 665,40 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 384 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 346,10 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 434,6 Kč od 8.01.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 434,60 Kč od 08.01.2022 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalobu dále žalobkyně odůvodnila, pokud jde o pohledávku ve výši 15 600 Kč s příslušenstvím popsanou v nároku č. 2 žaloby tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou ve výši 26,43 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 840 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 34 800 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 600 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 133,47 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 466,53 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 204,57 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 312,44 Kč, úrok ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 133,47 Kč od 8.01.202 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 133,47 Kč od 8.01.2022 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Soud poskytl žalobkyni poučení o nutnosti doložit důkazy k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak v návaznosti na toto poučení žalobkyně žádné další důkazy neoznačila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Opatrovnice žalovaného, která mu byla ustanovena z důvodu jeho neznámého pobytu, k věci uvedla, že s ohledem na absenci žalovaného nelze k uplatněnému nároku nic uvést. Žalobkyně k prvnímu nároku předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum], Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru Smlouvy. Dále k nároku předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum], Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru Smlouvy. Předžalobní výzva ze dne 14.04.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně 19.04.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3.02.2022. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč a úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutých úvěrů, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 35 000 Kč a