7 C 256/2022-23 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 781,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru částku 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 10.05.2021. Žalovaný za celou dobu splácení uhradil pouze částku 6 929,9 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 11.01.2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje v tomto řízení: 1) 6 473,55 Kč – dlužná jistina úvěru 2) 402,92 Kč – dlužný smluvní úrok 3 073,57 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 582,90 Kč – dlužné náklady na vyhodnocení úvěru 1 129,07 Kč – dlužný inkasní poplatek 537,39 Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 11.05.2021 do 29.11.2021, ve výši 15% ročně z částky 9 341,95 Kč Souhrnně v částce 5 725,85 Kč požadováno v rámci nároku č. I –„ Kapitalizovaný úrok“ 3) 295,57Kč – dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 11.05.2021 do 29.11.2021 ve výši 8,25% ročně z částky 22 598,04 Kč 4) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 473,55 Kč od 23.12.2021 do zaplacení 5) 256 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky 6) 1 307,66 Kč – smluvní pokuta – ve výši 0,1% denně z částky 6 473,55 Kč za období od 11.05.2021 do 29.11.2021 žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru Smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že úvěr měl být splacen ve 14 splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil před podáním žaloby částku 6 929,99 Kč. Předžalobní výzva ze dne 2.05.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně 4.05.2022. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11.01.2022. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a sjednaných poplatků. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby částku 6 929,99 Kč, zbývající částku 3 070 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně upomínkou ze dne 2.05.2022, písemnost byla žalovanému odeslána 4.05.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 6.05.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 7.05.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní, Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalovaného je nepatrný.