8 C 38/2022-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30.11.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 476,28Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2305,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3103,28 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17672,31 Kč od 19.12.2020 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 29 % ročně z částky 17672,31 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen předchůdkyně žalobkyně), uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 19017 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.5.2020. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 22 120 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 05.01.2021, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala dne [datum] smlouvu o zápůjčce, kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 19017 Kč (úrok ve výši 3935Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost ve výši 8596 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6486Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 41 017 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 684Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 230,58% (viz smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (smlouva na určito), výše příjmů (22020Kč), běžné měsíční výdaje (8000 Kč) a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice) (viz zákaznická karty z [datum]). Žalovaný uhradil celkem částku 9400 Kč (viz tabulka umoření). Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 05.01.2021 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací lístek ze dne 25.1.2021). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění ze dne 19.10.2021, podací lístek ze dne 20.10.2021). 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovaným, k prokázání této skutečnosti předložila zákaznické karty žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti krom zákaznické karty žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 19017 Kč (úrok ve výši 3935Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost ve výši 8596 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6486Kč), přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku ve výši 41 017 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 684Kč, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 230,58%. S žalovaným byla před sjednáním půjčky vypsána vždy zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání (smlouva na určito), výše příjmů (22020Kč), běžné měsíční výdaje (8000 Kč) a jaké podklady byly předloženy (pracovní smlouva, výplatnice). Žalovaný uhradil celkem částku 9400 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 05.01.2021, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 22 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy. 8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným a zřejmě i z předložených listin (výplatnice, pracovní smlouva), avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a ne