10 C 301/2023-11 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 20. 12. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku s úvěrem ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. 60 Kč denně do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 840 Kč. Žalobkyně úvěr žalovanému poukázala na jeho účet dne 7. 12. 2022. Žalovaný poskytnutou částku neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 3 840 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 21. 12. 2022. 2. Účastníci byli k jednání řádně předvoláni, bez omluvy se nedostavili, nepožádali o odročení jednání. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 7. 12. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a to do dne splatnosti úvěru, tj. do 20. 12. 2022. Úrok byl sjednán ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 24. 7. 2023. 4. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 7. 12. 2022 uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 24. 7. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 31. 7. 2023 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše do 3 dnů dle § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 3 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu ohledně příslušenství a smluvní pokuty, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaný povinen uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 78 %, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 844 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.