11 C 124/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek, účinnou ke dni [datum]. Získala i dvě pohledávky, které jsou předmětem této žaloby. [datum] žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru, kterou získala hotově 16 000 Kč. Zavázala se uhradit úrok ve výši 3 200 Kč za sjednanou dobu řádného trvání, za administrativní činnost 3 200 Kč, za hotovostní inkaso 6 400 Kč, dále poplatek za životní pojištění 420 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. To vše měla splácet v 60 týdenních splátkách po 496 Kč počínaje dnem [datum], přičemž první splátka byla stanovena na den 28. 11. 2019. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela v hotovosti 20 000 Kč. Zavázala se uhradit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 Kč ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 400 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, počínaje dnem 28. 12. 2018. Ke dni postoupení činila výše první pohledávky 28 060 Kč, výše druhé pohledávky 41 720 Kč. Žalobkyně pak v první případě požaduje 20 560 Kč a ve druhém případě 34 220 Kč. Kdyby žalovaná uhradila všechny poplatky, zaplatila by celkem v prvním případě 29 760 Kč. V případě druhé smlouvy by pak musela uhradit 37 800 Kč. Ve vztahu k první smlouvě uhradila 9 200 Kč, to znamená, že ve vztahu k jistině dluží 6 800 Kč. Ve druhém případě uhradila pouze 3 580 Kč, ve vztahu k jistině dluží 16 420 Kč. Dostala tedy celkem 36 000 Kč, nevrátila 23 220 Kč. Tuto částku jí soud uložil žalobkyni uhradit s 15 % (zákonným) úrokem od 5. 12. 2022, když v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla vyzvaná k úhradě postoupené pohledávky (69 780 Kč) do 10 dnů. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Karty zákazníka, Smlouvu o postoupení pohledávek, Přílohu č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 8 ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek vč. dokladů o odeslání, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 4 ze Seznamu postoupených pohledávek a Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení. 3. Z uzavřených smluv vyplývá, že právní předchůdkyně žalované poskytla 16 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za ve druhém případě. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřených smluv, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že smlouvy [datum] a [datum] jsou absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěrů. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného úroku, poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za doplňkovou službu a jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok (cenu peněz). Souhrnný poplatek ve výši 13 760 Kč a 17 800 Kč v projednávané věci činí 86 % z poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí 75 % z poskytnuté jistiny a 86 % z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč při splatnosti 78 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí 60 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra pohybovala kolem 9 % ročně. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2018 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy. Nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. 4. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti celkem částku 36 000 Kč a že jí žalovaná vrátila 12 780 Kč. Na úkor postupitelky se bezdůvodně obohatila o částku 23 220 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. 5. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 1 o. z. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě 10 dnů prokazatelně v rámci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno 4. 2. 2022. Následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalované tato písemnost dostala do dispozice. Od 8. 2. 2022 tak byla povinna plnit a ode dne 18. 2. 2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. 6. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 7. Žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná. Žalovaná žádné náklady řízení nevynaložila. Soud proto v souladu s ust. § 142, odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.