11 C 80/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, [číslo] na jejímž základě mu poskytla za podmínek uvedených ve smlouvě dne [datum] spotřebitelský úvěr. Smluvní strany uzavřely smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele www. [webová adresa]. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena distančním způsobem ve smyslu § 562 OZ smlouva o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. OZ. Podle § 562 odst. 1 OZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Na základě uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit. S ohledem na to, že žalovaný nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen žalobkyni v souladu s čl. 4 VOP uhradit spolu s jistinou i úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Úrok z úvěru činil 3 240 Kč. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 18. 2. 2022. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit, tak činila 15 240 Kč. Žalovaný však v termínu splatnosti neuhradil nic. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající se z jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 15 240 Kč, dále zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. Ve smlouvě účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 18. 2. 2022 je smluvní pokuta účtována ode dne 19. 2. 2022 z částky 12 000 Kč. Žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila a tuto vůči dlužníku řádně uplatnila, a to v předžalobní upomínce. Smluvní pokuta byla vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. ke dni 9. 1. 2023, částkou 3 888 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně se žalobou do spisu založila listinu označenou jako„ Předsmluvní informace“, výtisk elektronické komunikace se žalovaným včetně jeho občanského průkazu, Všeobecné podmínky, potvrzení o provedené platbě a listinu o značenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] nikým nepodepsanou. Uvádí se v ní, že doba trvání spotřebitelského úvěru je omezena na 30 dnů a v případě, že dlužník tuto částku neuhradí, nastupuje povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Doba nároku na smluvní pokutu je neomezená. Soud si vyžádal potvrzení [právnická osoba] z něhož vyplývá, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému a že na něj byla 20. 12. připsaná částka 12 000 Kč. Žalobkyně nepředložila žádný doklad, z něhož by vyplývalo, že ověřovala tzv. úvěruschopnost žalovaného. V žalobě sice uvedla, že provedla šetření, které však nijak konkrétně nepopsala a vůbec nedoložila. 3. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá z bohaté judikatury. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ Smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně je oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně až do úplného zaplacení. Takové ujednání nelze akceptovat a nelze mu poskytnout právní ochranu. Žalobkyně sice omezila tvrzený nárok na smluvní pokutu částkou 3 888 Kč, ale s ohledem na znění smlouvy nelze vyloučit další požadavek v budoucnu a tedy ani případnou soudní žalobu. 5. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 12 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 12 000 Kč, žalovaný žalobkyni nevrátil nic. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2023 odeslané 10. 1. 2023. Následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 12. 1. 2023 byl povinen plnit ve lhůtě 7. dnů. Od 20. 1. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013. 7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 62 %. Má tudíž právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 %, tedy z jedné čtvrtiny z částky 2 252 Kč, která představuje náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za právní služby v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. se stávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé a tři režijní paušály po 100 Kč spolu s 21% DPH. Žalovaný zaplatí na nákladech řízení 563 Kč. 8. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Veškeré další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.