22 C 125/2022-17 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 30 906 Kč (skládající se z půjčené částky 17 000 Kč a souhrnného poplatku 13 906 Kč, podle které měla splácet týdně 516 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 6 006 Kč, které žalobkyně započetla a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 % odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobkyně předkládá jako důkaz, je zřejmé že žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně mohla v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovanou ve výši 6 006,00 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 516,00 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 10. 02. 2020 a datum prodlení ke dni 11. 02. 2020 žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 24 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 2. 2020 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru / úvěr na 60 týdnů, evidenční kartu klienta, informace o smlouvě [číslo], předžalobní výzvu ze dne 12. 4. 2022 vč. podacího archu ze dne 12. 4. 2022. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 17 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 366 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 440 Kč v 60 týdenních splátkách po 515,10 Kč počínaje dnem 24. 12. 2018. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 6 006 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, a to předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022 odeslanou téhož dne se splatností 7 dnů od jejího doručení. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 13 906 Kč v projednávané věci činí 81,8% z poskytnuté jistiny ve výši 17 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 70,89% z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činila průměrná obvyklá úroková míra 8,59 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 70,89% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné úvěrové smlouvy jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované částku 17 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila částku 6 006 Kč, je proto povinna žalobkyni vrátit částku 10 994 Kč. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 4. 2022 ve lhůtě 7 dnů, dne 15. 4. 2022 byla výzva žalované doručena podle § 573 o. z., do 22. 4. 2022 měla žalovaná plnit a od 23. 4. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o. z. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.