22 C 130/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 58 025,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i úrok v pevné výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku naposledy uhradil dne 21. 1. 2021 částku 500 Kč. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 821,26 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 664,42 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 10 944,34 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 075,59 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 020,38 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 500 Kč, úroku vyčísleného od 25. 3. 2021 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 6 737,88 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 4 141,15 Kč, úroků z úvěru ve výši 15% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 22 821,26 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 24 485,68 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 22 821,26 Kč, a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 664,42 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru ze dne [datum] [číslo] přehled plateb, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, seznam postoupených pohledávek – strany 1, 13 a 30 ze 30, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 a předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2023 vč. podacího lístku. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 30 000 Kč a souhrnný úrok ve výši 2 888Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy byla následně s účinností od 25. 11. 2022 postoupena na žalobkyni. V předžalobní výzvě ze dne 28. 3. 2023 prokazatelně odeslané dne 29. 3. 2023 byl žalovaný seznámen s postoupením pohledávek a vyzván k úhradě dlužných částek ve lhůtě do 12. 4. 2023. 5. Ze sdělení EC [anonymizována dvě slova] vyžádané soudem bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] uhradil celkovou částku 14 250 Kč. Stejná částka vyplývá i z přiloženého přehledu splátek. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru (označeného ve smlouvách jako:„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Uvedený souhrnný poplatek představuje součet úroku v pevné výši 2 888 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, celkem 25 776 Kč. Defacto však byly celé tyto souhrnné poplatky příjmem právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 25 776 Kč činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, při splatnosti 14 měsíců, tj. roční úroková míra činí 115,2 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách [příjmení] [příjmení] – Systém datových řad. V době uzavření Smlouvy činila průměrná RPSN 8,54 % ročně a obvyklý úrok 8,2 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 115,2 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než čtrnáctinásobně. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by první předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 30 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 14 250 Kč, částku 15 750 tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 12. 4. 2023 prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, ode dne následujícího, tj. od 13. 4. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Žalobkyně však v žalobě požaduje úrok ve výši 8,25% ročně a soud se tak od jejího návrhu neodchýlil (výrok I.). 10. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.