22 C 90/2023-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 55 026 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni i úrok v pevné výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 3. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku naposledy uhradila dne 31. 3. 2021 částku 2 000 Kč. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 21 269,81 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 446,93 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 10 153,68 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 925,65 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 729,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 500 Kč, úroku vyčísleného od 15. 3. 2021 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 6 459,29 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 3 914,99 Kč, úroků z úvěru ve výši 15% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 21 269,81 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 22 716,74 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 21 269,81 Kč, a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 446,93 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru ze dne [datum] [číslo] přehled transakcí, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, seznam postoupených pohledávek – strany 1, 13 a 30 ze 30, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 a předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2023 vč. podacího lístku. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 30 000 Kč a souhrnný úrok ve výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Z přehledu transakcí vyplývá, že žalovaná uhradila splátky v celkové výši 17 250 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze Smlouvy byla následně s účinností od 25. 11. 2022 postoupena na žalobkyni. V předžalobní výzvě ze dne 28. 3. 2023 prokazatelně odeslané dne 29. 3. 2023 byla žalovaná seznámena s postoupením pohledávek a vyzvána k úhradě dlužných částek ve lhůtě do 12. 4. 2023. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru (označeného ve smlouvách jako:„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Uvedený souhrnný poplatek představuje součet úroku v pevné výši 2 888 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, celkem 25 776 Kč. Defacto však byly celé tyto souhrnné poplatky příjmem právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 25 776 Kč činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, při splatnosti 14 měsíců, tj. roční úroková míra činí 115,2 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB ARAD – Systém datových řad. V době uzavření Smlouvy činila průměrná RPSN 8,54 % ročně a obvyklý úrok 8,2 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 115,2 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než čtrnáctinásobně. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by první předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 30 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč, žalovaná uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 250 Kč, částku 12 750 tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě do 12. 4. 2023 prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, ode dne následujícího, tj. od 13. 4. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Žalobkyně však v žalobě požaduje úrok ve výši 8,25% ročně a soud se tak od jejího návrhu neodchýlil (výrok I.). 9. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.