23 C 231/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 31 521 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 1. 6. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 23 400 Kč a žalovaný se zavázal do 1. 7. 2022 tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč a poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč. Žalovaný však žalobkyni až do okamžiku podání žaloby ničeho neuhradil, čímž mu vznikla povinnost, vyjma úhrady dosud nevrácených peněžních prostředků, souvisejících poplatků a úroku z prodlení, uhradit žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kdy v konkrétním případě je žalobkyní požadován za období od 2. 7. 2022 do 30. 9. 2022. 2. Žalovaný se v řízení vyjádřil tak, že požádal o splátkový kalendář ve výši 6 000 Kč měsíčně. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 1. 6. 2022 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAL?p_lang=cz&p 1.6.2022) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 1. 6. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. 5. Z elektronických dokumentů označených jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“,„ Všeobecné obchodní podmínky“ a„ Sazebník“, soud zjistil, že se účastníci na žádost žalovaného dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků do výše 23 400 Kč žalobkyní žalovanému, které měl žalovaný žalobkyni do 1. 7. 2022 vrátit a navíc (do stejného termínu) žalobkyni uhradit částku v souhrnné výši 6 015 Kč. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data žalovaným vráceny, jakož i že by do uvedeného data nebyla uhrazena částka 6 015 Kč, měla být žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky denně. 6. Z elektronických dokumentů označených jako„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a„ Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 1. 6. 2022 poukázala peněžní prostředky ve výši 23 400 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného. 7. Z elektronického dokumentu označeného jako„ Identifikované příjmy“ soud zjistil pouze toliko, že žalobkyně evidovala, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobkyně dále evidovala, že případné další příjmy byly žalovaným doloženy jiným způsobem. Za výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného žalobkyně považovala částku 176 766 Kč. 8. Z elektronických dokumentů označených jako„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ a„ [anonymizováno]“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela při posuzování schopnosti žalovaného mu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 176 700 Kč, počtu členů domácnosti hospodařících s předmětným příjem 2, vypočítaných minimálních měsíčních výdajů ve výši 7 050 Kč, měsíční rezervy ve výši 500 Kč, disponibilních měsíčních příjmů ve výši 164 700 Kč. 9. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako„ Podací arch“ a listiny označené jako„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 3. 2023 písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou požadované částky, a to do tří dnů. 10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka. 21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením této smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 24. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout