23 C 306/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 963 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených paušalizovaných nákladů na upomínání žalovaného souhrnné výši 600 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Účastníci se dne 27. 10. 2020 dohodli, že žalobkyně pro případ, že nastane dohodou specifikovaná událost, poskytne žalovanému nebo třetí osobě účastníky dohodnuté plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaný počínaje dnem 27. 10. 2020 zavázal platit žalobkyni čtvrtletně částku 881 Kč, a to vždy k 27. dni v měsíci. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. Za součást předmětné dohody byly označeny také„ Pojistné podmínky Autopojištění Combi Plus III 1/15“, (dále jako„ pojistné podmínky“). Žalovaný však ke dni 27. 10. 2021 a 27. 1. 2022 částku v souhrnné výši 963 Kč žalobkyni neuhradil. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobou vzneseného nároku, ani nerozporoval skutečnost, že předmětná částka žalobkyni nebyla uhrazena, z ničeho nevyplynulo, že by ač přes opakované upomínaní ze strany žalobkyně, do dne vyhlášení rozsudku na žalobou vznesený nárok cokoliv uhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Pojistné období bylo smluveno jako kvartální s počátkem od 27. 10. 2020. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když ve lhůtě splatnosti do 27. 10. 2021 a 27. 1. 2022 neuhradil sjednané pojistné v souhrnné výši 963 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě dlužného pojistného, a to včetně úroku z prodlení (v souladu s návrhem žalobkyně) od 5. 2. 2022 do 14. 8. 2023 kapitalizovaným částkou 280 Kč. 8. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným poplatkům za upomínky v souhrnné výši 600 Kč soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady spojené s vymáháním pojistného nebyla mezi účastníky v samotném textu předmětné pojistné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo formulováno v pojistných podmínkách žalobkyně připojených k předmětné pojistné smlouvě. 9. Na základě uvedených skutečností soud konstatuje, že požadavek žalobkyně na úhradu paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, bez konkrétní specifikace uvedených paušálních nákladů v samotném textu účastníky sjednané pojistné smlouvy, nemůže obstát. 10. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých upomínáním a vymáháním dlužného pojistného a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba dále uvést, že v tomto případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě, a to za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Uvedený závěr je podporován rovněž ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011), která označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednání takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019). 11. Soud rovněž připomíná, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. 12. Soud dále doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06). 13. V návaznosti na konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě. 14. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních podmínek či úkonů žalobkyně, se kterými by měly být tyto smluvní pokuty či poplatky spojeny. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních us