33 C 18/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 34 526 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 19 496 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 592 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku 39 496 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 646 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2021. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 1. 2020. Ke dni 29. 7. 2020 činila dlužná jistina 18 737,98 Kč a dlužný poplatek částku 15 788,02 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná celkem uhradila 3 500 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky již ze strany žalované nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 34 526 Kč představuje dle žaloby jistinu ve výši 18 737,98 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 15 788,02 Kč. Vedle to ho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 811,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 742,39 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 737,98 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 737,98 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce [číslo] zákaznickou kartou klienta ze dne [datum], přehledem plateb ke smlouvě [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 6. 6. 2022 včetně dokladu o odeslání. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla částku 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 19 496 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 39 496 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 1 646 Kč. Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku 3 500 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 48 458,52 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 6. 6. 2022 předanou dne 7. 6. 2022 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku. 5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2390 a násl. o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2390 o. z. vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 12. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy žalovaná poskytla úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku, a že si je vědoma, že tyto informace [anonymizováno] ověřil a vyhodnotil. 13. Žalobkyně k žalobě doložila zákaznickou kartu, ve které jsou zaznamenána pouze informace získané od žalované. I když je v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru kladem důraz na informace získané přímo od spotřebitele, nelze těmito rozumět pouhá ničím nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho finančních poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěruje je i taková obezřetnost, která zahrnuje také prověření (požadavek na doložení) tvrzení žadatele o úvěr. Žalobkyně nedoložila, zda byla zjišťována faktická výši příjmů a výdajů žalované. Žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou. Takto získané údaje měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Žalovaná sice v řízení nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona