7 C 148/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Dle tvrzení žalobkyně pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] kterou účastníci uzavřeli distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“). Na základě smluvních ujednání se žalobkyně zavázala poskytnou žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí ve elhůtě do 28.04.2022 a zaplatí současně i poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: - služba“ Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč - služba“ Presto” za poplatek ve výši 165 Kč - informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou dne 29.04.2022. Žalovaná má k dnešnímu dni nesplacenou pohledávku ve výši 10 209 Kč, která se skládá z: - Jistina: 7000 Kč - Poplatek za poskytnutí úvěru: 2030 Kč - Poplatek za službu„ Klidné spaní“: 110 Kč - Poplatek za službu„ Presto“: 165 Kč - oplatek za službu„ Informační SMS servis“: 29 Kč - Účelně vynaložené náklady: 875 Kč Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Z předložených důkazů vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by účastníci dne [datum] uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ve výši 7 000 Kč (popř. že by o poskytnutí těchto prostředků žalovaná žalobkyni požádala), které by se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit do [datum] či že by se žalovaný zavázal (a to i pro případ včasného nevrácení těchto peněžních prostředků) uhradit žalobkyní výše specifikované tvrzené poplatky, peněžní sankci a paušální náklady vynaložené na upomínání žalovaného. Soud rovněž z provedených důkazl nemohl učinit skutkový závěr, že by žalobkyně dne [datum] (ani kdykoliv jindy) poskytla žalované peněžní prostředky v jí tvrzené výši 7 000 Kč (ani v jakékoliv jiné výši). Veškeré předložené důkazy jsou dokumenty vytvořené samotnou žalobkyní. Absentuje jakýkoliv důkaz, ze kterého by bylo možno učinit závěr nejen o identifikaci žalované, ale i o existenci uzavřené smlouvy či o poskytnutí jakýchkoliv finančních prostředků. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), či jakákoliv jiná smlouva, a to ačkoliv k tomu byla žalovaná ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), povinna. Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že o uzavření této smlouvy žalovaná žalobkyni požádala a žalovaná tuto její žádost akceptovala, v řízení nebylo prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaná žádost o poskytnutí úvěru vůči žalobkyni učinila (§ 551 o. z., § 2395 o. z.). Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných, a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných, skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Soud rovněž nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v předmětném řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda žalobkyní tvrzené finanční prostředky ve výši 7 000 Kč byly žalované žalobkyní skutečně poskytnuty, neboť ani tato skutečnost z žádného žalobkyní předloženého důkazu nevyplývala. Rovněž ani v tomto případě, s ohledem na svoji absenci při ústním jednání, nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit dokazování řádně poučena. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu žalobkyně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.