7 C 233/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 300 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, a ten se je zavázal uhradit zpět včetně souhrnného poplatku 8 180 Kč v pravidelných splátkách 303 Kč týdně. Žalovaný uhradil toliko částku 1 880 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Soud vycházel z předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil, že dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého zástupce a žalovaný uzavřeli smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy spotřebitelský úvěr 10 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, a žalovaný měl uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy celkem 18 180 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba byla vyjádřena 70,89 % ročně. Úvěr měl být splácen v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, a to v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Datum první splátky byl stanoven na 28.09.2021 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Za součást uvedené smlouvy byly stanoveny Smluvní podmínky a smlouva dále obsahovala prohlášení žalovaného, že veškeré informace, údaje a podklady, které žalobkyni poskytl, jsou úplně a pravdivé a že nic nezamlčel a dále žalovaný v uvedené smlouvě podepsal prohlášení, že smlouva byla uzavřena podle jeho vážné a svobodné vůle, a nikoliv v tísni, pod nátlakem nebo hrozbou či za nápadně nevýhodných podmínek, a že mu byla poskytnuta dostatečná doba na rozmyšlenou pro nezávislou konzultaci s třetími osobami. Žalovaný zároveň podepsal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a to v den podpisu smlouvy, z něhož vyplývá, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) v daném případě činila 212,77 %. Z žalobkyní předložených informací k uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byť nebylo řádně započato smluveným způsobem se splácením uvedené smlouvy, eviduje žalobkyně úhrady v celkové výši 1 880 Kč [anonymizováno], který obsahuje soupis obdržených plateb a předpokládané splátky úvěru, které nebyly uhrazeny. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného prostřednictvím svého advokáta s předžalobní výzvou dne 14.12.2022. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1813 o.z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na dluh pouze částku 1 880 Kč, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Z ujednání o poplatcích je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši více jak 80 % jistiny dluhu, RPSN činí více jak 200 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), týdenní splácení dluhu a v rámci poplatku vysokou platbu za hotovostní inkaso přesahující 50 % z poskytnuté jistiny, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Soud dále odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v září roku 2019 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 7,59, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 25 x. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 1 880 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8 120 Kč (10 000 – 1 880 = 8 120) se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl dosud smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 14.12.2022, která byla týž den podána k poštovní přepravě. Za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 17.12.2022, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 19.12.2022. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je přibližně roven 50%.