8 C 13/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10.11.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 20 000 Kč od 23.8.2022 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen předchůdkyně žalobkyně), poskytla žalovanému dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku celkem ve výši 20000 Kč, kdy žalovaný nehradil ničeho, když před tím mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, přičemž uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. 2. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 3. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala přes webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] (viz úvěrová smlouva, potvrzení o platbě, sdělení banky). Úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou 40% měsíčně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 5826 % (viz smlouva o úvěru). Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr nevrátil. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12.8.2022, kdy současně toto byla i výzva k úhradě dluhu (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). 4. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1,2 a 3 o.s.ř. o odlišném právním hodnocení věci (plnění z neplatné úvěrové smlouvy a nikoliv z neuzavřené smlouvy) a chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala přes webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], kdy úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou 40% měsíčně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 5826 %, přičemž žalovaný úvěr nevrátil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12.8.2022, současně pak podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018). 7. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 20000 Kč, žalovaný nic nevrátil, proto je povinen vrátit částku 20000 Kč, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.). 8. Ve zbývajícím rozsahu (o úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 20 000 Kč od 23.8.2022 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 828,62 Kč, přičemž tato částka představuje 81,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,4 % - pozn. zamítnutý úrok z prodlení ve výši 2071,23Kč ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikova